O nás:
Věnujeme se chovu tohoto japonského národního plemene.
Máme jednu chovnou fenu červené barvy, která získala v roce 2005 titul šampion ČR.
O plemení: Historie:
Akita patří k nejstarším plemenům psů na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15.století. Kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již před zhruba 5000 lety.
Název akita je odvozen od japonské prefektury Akita, ležící v severní části ostrova Honšú.Odtud plemeno pravděpodobně pochází.Slovo Inu nebo Ken,které se k názvu často přidává,znamená „pes“.
V dobách epochy Tokugawa a Talsho (1603-1925) byl akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek. Tím byl také zakázán další export akit.Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945. V době okupace se vyvezlo mnoho psů tohoto plemene do Ameriky.
Ještě dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuga v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha akity „Hachiko“,která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi.
Hachiko byl pes profesora,jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt.Hachiko však po dobu dalších 10let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě,na kterém tak dlouho trpělivě čekal.
Dalším příkladem oddanosti a věrnosti těchto psů je pomník dvanácti akit v životní velikosti odlitých z bronzu, který nechal začátkem 60.let vztyčit císař Hirohito v Tokiu. Je věnovaný památce skutečných psů, kteří provázeli v roce 1957 japonskou vědeckou výpravu na jižní pól.
Neobyčejně tvrdé povětrnostní podmínky donutili členy výpravy vzdát v polovině cestu a vrátit se zpět. Na místě museli zanechat část výstroje a skupinu psů. O tři roky později se na expedici vydali znovu. Když dorazili do míst, kde minulou cestu přerušili, vrhlo se k nim s radostným vítáním oněch 12 akit.
Aby přežili,živili se tím, co ulovili na břehu několik set kilometrů vzdáleného oceánu. I přes to se vraceli do míst, kde je lidé zanechali a čekali na jejich návrat. Nakonec se dočkali.
Charakteristika:
Akita je popisována jako veliký,pevně stavěný pes s dobrými proporcemi.Markantními vzhledovými znaky jsou vzpřímené,relativně malé a mírně dopředu překlopené uši,stočený ocas a klidná povaha.Srst je rovná,s hustou a měkkou podsadou.Za typickou barvu se v Japonsku považuje červená se světlou maskou a bílá.V Americe je hlavní barvou červenohnědá s tmavou maskou,pinto a bílá.Dle standartu je akita inteligentní es,který vyniká ušlechtilostí a hrdostí.Kdo jednou akitu vlastnil potvrdí,že jeho povaha má mnohem širší záběr.
Akity jsou absolutně věrný své rodině,je k ní připoután a poslouchá ji.Je to klidný,vyrovnaný a odvážný pes,který je opatřen dokonalým instinktem k ochraně.Dvě věci však akity rádi nemají: majitele,který je chce k něčemu nutit a ostatní velké psy,kteří se mu ihned nepodřídí.Kdo edovede akceptovat „tvrdou hlavu“ akity a kdo není ochoten přistupovat k výchově tohoto psa s velkou láskou a trpělivostí,ten by si akitu ořizovat neměl.
I přes nepříliš snadnou výchovu se akita vyznačuje širokými možnostmi využití. Sloužil jako lovecký a strážní pes,jako pes áchranářský,slepecký a pracovní.Na ostrově Hokaido se akity ještě dnes používají pro lov a tahání břemen.Akity se používaly jak pro lov malých divokých zvířat,tak pro ov medvědů a černé zvěře.Osvědčili se také jako psi saňový,ačkoli jejich klidná a dominantní povaha od plemen saňových psů odlišuje.V nešní době se akita uplatňuje zejména jako rodinný společník,doprovodný a strážní pes.