přidat stanici/tisk /editace

Chovatelská stanice: BARZOJ ROYAL LILY


Zodpovědná osoba: Alena Portešová
www: www.royal-lily.com
Mail:

Hodnocení: 26 bodů ze 100

Chovatelská stanice barzojů - ruských chrtů


O nás:<b>BARZOJ - ruský chrt </b>

Všichni chrti jsou lovečtí psi, schopni zachytit pachovou stopu, ale převážné loví na viděnou. Málo štěkají a rozhodně nemají vlohy pro hlídání. Prapředkové všech chrtů pochází z Asie, tedy z území, kde převládají v krajině široké plochy, jako pouště, stepi, holé vrchoviny a pláně bez stromů. Každý chrt dokáže vyvinout velkou rychlost, kterou právě potřebuje při lovu v takových oblastech, jaké jsou v Asii.

Chrti jsou jednak

krákosrstí: greyhound, wippet, azawak, polský chrt, maďarský chrt, faraónský chrt, podengové, sicilský chrt, italský chrtík, sloughi a další
dlouhosrstí: afgánský chrt, barzoj, saluka
hrubosrstí: deerhound, irský vlkodav
Dnes si něco povíme o ruském chrtovi - zvaném barzoj, který je doslova do písmene aristokratem mezi všemi chrty. Tento nádherný, ušlechtilý a velmi inteligentní pes je skutečně ruským plemenem a je právem nazýván ruským národním pokladem.

Odkud se vzal jeho název? Ruské pojmenování plemene je ruskaja psovaja barzaja. V překladu to znamená - ruský osrstěný chrt. Psovaja je v ruštině osrstění. Barzaja se odvozuje od ruského slova borzyj, což znamená rychlý. Slovo barzaja se v ruštině užívání pro označení jakéhokoliv chrta. Například polskaja barzaja - polský chrt atd.

V první polovině druhého tisíciletí našeho letopočtu bylo území Ruska pokryto obrovskými a neprostupnými lesy, které se střídaly se stejně nepřístupnými bažinami. To samozřejmé nebyly ideální podmínky pro chrty. V této době se na takovém území lovilo se psy typu lajka. Existovalo jich mnoho forem a byli to psi silní mohutní, kteří dokázali dohnat jelena, ale i losa.

Prvním historickým dokumentem o použití chrtů při lovu na území Ruska spadá do 16. století, i když ve 12. století byly v chrámu sv. Sofie v Kyjevě vyobrazeny lovecké výjevy se psy, kteří vypadali jako chrti.

Moskevský velkokníže Vasil II., když přijel na lov do Možajska, měl v průvodu mnoho psovodů s vysokými, štíhlými psy, kteří měli huňaté ocasy a uši. V čele psovodů byl tatarský chán Šich Alej. Bylo to poprvé, kdy se objevili takoví psi v Rusku. Lovu s použitím chrtů se Tataři učili od Arabů, jejichž část území byla uchvácena Tataromongoly ještě v 18. století. Tito psi, které přivedli tataři do Ruska byli předkové plemene saluka (perský chrt), ale s barzojem to ještě nemělo nic společného.

Základ plemene vznikl až o 50 let později, když po porobení Kazaňského a Atracháňského chanátu ruský car Ivan Hrozný vyhnal část odbojné tatarské šlechty do Kostromska a Jaroslavska, kde jim přidělil půdu. Ruští bojaři a šlechta žijící v blízkosti Tatarů se snažili vytvořit nové plemeno a využít přitom jak kvality svých dosavadních plemen psů, ale hlavně chrtů. Psi typu lajka předávali potomstvu sílu, mohutnost, odvahu, schopnost štvát kořist na krátkou vzdálenost velkou rychlostí, ale také osrstění, které bylo zapotřebí pro život v těchto klimatických podmínkách.

Chrti dodali svým potomkům eleganci, lehkost, chrtí typ, schopnost štvát kořist na větší vzdálenost, což se výborně uplatňovalo ve stepi. Rok 1600 je možné prohlásit za vznik nového plemene - barzoj.

Boris Godunov vyslal poselstvo k perskému šahovi Abassovi I. a mezi dary byli také tito ruští chrti. Rozhodně by šaha neuctil darováním chrtů východního typu, kteří byli v těchto krajích běžní.

Za vlády Lžidimitrije I., který prý byl vášnivým lovcem se dostali do Ruska greyhoundi, polští chrti a rozhodně byli použiti v chovu tehdejších ruských chrtů. Ruští chrti jsou také příbuzní s pobaltskými honiči a s potomky varjažských chrtů, kteří byli rozšířeni po celé severní Evropě, včetně britských ostrovů. Tito hrubosrstí chrti jsou zcela určitě blízkými příbuznými irského vlkodava a skotského jeleního psa (deerhounda).

Tehdejší typ chrta barzoj byl samozřejmě užíván hlavně k lovu a při velikosti země existovalo mnoho různých místních typů.

Jaká byla tehdejší cena takového chrta? Ohromná - poněvadž měl větší cenu nežli kůň nebo kráva. Hrabě Artem Voroncov dal za dobrého barzoje 200 hektarů půdy. Další velkostatkář Gučer Paskov dal svou dceru daleko chudšímu sousedovi za ženu, jen aby získal barzoje. Největší lovec v Rusku statkář Samsonov měl až tisíc chrtů ve smečce různých typů a z toho bylo 500 barzojů. Knížata, velkostatkáři a další šlechta se doslova předháněli v uspořádání lovů, aby mohli při nich ukázat své barzoje.

Jak takový lov probíhal. Barzoj se používal při lovu zajíců, lišek, jelenů a hlavně na lov vlka. Dokonce se mu říkalo ruský vlkodav. Barzoje ovládali zkušení lovci, kteří seděli na koních a psy měli na dlouhých vodítkách, na kterém vždycky byli tři barzoje (dva psi a jedna fena). Museli k sobě jednak ladit výškou a také barvou. Jezdci na koních se přiblížili k lesu, kde se vlci vyskytovali a pustili dovnitř honiče. Většinou to byli foxhoundi. Tito psi vyhnali vlky na volnou, širokou pláň a jezdec na koni pustil své barzoje. Dva z nich vlka dohonili a doslova jej přišpendlili k zemi a pevně stiskli za ušima. Třetí barzoj držel vlka pod krkem, dokud nepřijel lovec a vlka nespoutal. Nejlepší chycení vlci byli ponechaní pro výcvik mladých barzojů a většina vlků, pokud nebyla smrtelně zraněna byla vypuštěna opět na svobodu.

Barzoj nemá sklony k zadávení kořisti, pouze ji dokáže perfektně zadržet. U šlechty byli barzojové velmi vysoko ceněni a také nebyli prodáváni, pouze jej mohl dostat jiný šlechtic jako dar. Tak dostala barzoje i princezna z Walesu, později královna Alexandra od cara Nikolaje II. a kdo ještě další? Naše dobrá známá a veliká milovnice snad všech psů na světě královna Viktorie.

Prvním barzojem vystaveným na britské výstave psů v r. 1863 byl pes Sultán v majetku vévodkyně z Newcastlu, který byl vyšlechtěn princem Charlesem z Pruska. Po ruské revoluci to byla zase \\"stará dobrá\\" Anglie, která pomáhala zachraňovat tyto nádherné psy před nesmyslným zabíjením.

Vraťme se zpátky ještě k historii vývoje barzoje, která je velmi dlouhá.

Celkem se vyvinulo 8 kmenových typů barzoje, kteří se od sebe značně lišili.
Jsou to Perchino I., Perchino II., typ Gejerov, Boldarev, Gejerov, Ozerov, Sumakov, Čelišev, Bibbikov. Linie jsou nazývány podle svých tvůrců, kteří byli většinou bojaři, nebo jiní šlechtici. Některé linie se postupně buď přetvořily nebo i zanikly.

Tyto obrovské smečky psů buď zanikly, nebo se zmenšily po zrušení nevolnictví v r. 1861 za cara Alexandra II. Téměř 90 % velkých loveckých dvorů zaniklo pro nedostatek personálu. Zmenšení počtu chovaných psů, hlavně pokud se jedná o barzoje, dalšímu chovu prospělo, poněvadž začala doba cíleného chovu těchto krásných psů.

Až do poloviny 19. století se nedalo mluvit o koordinovaném chovu, protože psi byli chováni pouze pro lov. V roce 1793 se narodil barzoj jménem Swer, který měl již sestavený rodokmen, kde byly zapsány již 3 generace. Chovu starého typu barzoje zasadila ránu válka s Napoleonem, kdy jeho armáda ukořistila mnoho barzojů. Po všech těchto útrapách se však narodil chovateli Karajevovi pes Pobedin I. 90 cm vysoký, který sám dokázal uštvat i zadávit vzrostlého vlka. Jedním z významných chovů tehdejší doby byl psinec v Simbirské gubernii chovatele Mačevarianova, jehož barzojové ovlivnili dnešní chov a dostali se i do carského psince Gatčina, který byl spolu s dalším psincem Peršinskaja ochota velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, carova bratra rozhodující pro další chov barzojů v budoucnosti.

Peršinskaja ochota - majitel byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič na panství Perchino (Peršino). Byl to lovecký zámek v tulské gubernii. Dlouholetým správcem tohoto psince byl Dimitrie von Waltzoff, který napsal dokonce knihu o chovu barzojů.

Velkokníže Nikolaj Nikolajevič koupil panství Perchino v r. 1887 a založil zde psinec pro chov barzojů. Psi zde byli nejen chováni, ale také cvičeni a používáni k lovu. Tento psinec odchovával ročně 60 štěňat, byla zde ošetřovna i domov pro staré psy. Pokud jde o počet, bylo zde 150 barzojů schopných lovit, 20 barzojů, kteří nebyli lovu schopni, 100 štěňat, 15 anglických chrtů, 87 koní a 78 ošetřovatelů. Velkokníže choval psy nejen pro krásu, ale také pro lov a snažil se opravdu, aby jeho barzojové byli ti nejlepší. Chovné páry vybíral sám. Psi z tohoto psince se stali v budoucnu základem celosvětového chovu barzojů.

Žádná bitva, válka a jiné pohromy nepřinesou nic dobrého. Tak tomu bylo i v období I. světové války, ale nejhorším obdobím pro barzoje vůbec byla Říjnová revoluce. Chov se úplně zastavil. Někteří barzojové byli zachráněni anglickými chovateli a fanoušky. Někteří se dostali do jiných západních zemí a také do Ameriky. Hodně z nich bylo zmasakrováno fanatickými revolucionáři jen proto, že byli psem šlechty. Při takové nenávisti a brutálním přístupu vůdců revoluce ke všemu aristokratickému, včetně cara a jeho rodiny se není čemu divit. Kníže Uvarov tehdy v ruské dumě prohlásil, že přišel čas, kdy je třeba číst úmrtní motlitbu za barzoje. Po ukončení revolučního období zbylo v Rusku jen velmi málo těchto psů, aby se mohlo začít s obnovou chovu. Ruský hrabě Boldarev, Dimitrij a Boris Šeremetěvovi uprchlí za revoluce do Belgie. V listopadu 1923 vypracovali standart plemen barzoje.

Po všech těch krvavých událostech museli ruští fanoušci plemene barzoj dovážet chovný materiál zpět do Ruska. Byl zničen i carský psinec Gatčino i Peršinskaja ochota. Druhá světová válka byla dalším drastickým obdobím pro barzoje. Kdyby neexistovala státní chovatelská stanice v Saratově se svými odnožemi v Engelsku a na Altaji, byl by osud barzoje v Rusku v období II. svět. války zpečetěn.

Je chov barzojů v dnešním Rusku dostatečně zajištěn? Vždyť se doslova jedná o národní poklad. Zatím co ruští šlechtici považovali barzoje za stavovský symbol, projev své urozenosti i zámožnosti, dnešní lidé je chovají pro jejich ušlechtilost, krásu, nejen jako společníky, ale také se snaží o jejich loveckou upotřebitelnost.

Barzojové, jako ostatní chrti běhají na dostihových drahách po celém světě. Potřebují denně dostatek pohybu. Není absolutně vhodným psem do jakéhokoliv bytu bez zahrady. Neexistuje jeho umístění v kotci. Má rád pohodlí na gauči, event. u krbu. Nelze u něho používat tvrdost, násilí a zastrašování. Je málo míst, kde lze barzoje pustit volně, což vlastně platí pro každého chrta. Je to možné jen na dostihové dráze, která je určena pro chrty a dobře zajištěna plotem, nebo hodně velká zahrada s vysokým plotem. Ne každý si může takového psa pořídit, musí mít k němu ten správný vztah. Nehodí se pro lidi, kteří mají nějaký tělesný handicap a nemohou splnit jeho velkou potřebu pohybu. Nehodí se vůbec do města a rozhodně ne do paneláku. Je oddaný své rodině, vyžaduje těsný kontakt s lidmi, které miluje, nemá rád samotu. Vůči cizím lidem je nedůvěřivý, nikoliv agresivní.

Barzoj se svým aristokratickým zjevem je velmi inteligentním psem. Jeho inteligence je samozřejmě jiná nežli jakou mají ovčáci, dobrmani a jiná plemena. Není rozhodně hloupým psem právě proto, že nerozumíme jeho intelektu. Byl vyšlechtěn pro samostatnou práci při lovu , hlavně na vlka, kdy si musel v některých situacích poradit sám. Je nekorunovaným králem všech chrtů a svou vznešeností dokáže přinést do dnešní doby svou slavnou i smutnou minulost

Chovatelská stanice: BARZOJ ROYAL LILY


Zodpovědná osoba: Alena Portešová
www: www.royal-lily.com
Mail:

Hodnocení: 26 bodů ze 100

Zabýváme se chovem:
Barzoj - Ruský chrt

Chtěli byste přidat záznam o své stanici ? >KLIKNĚTE ZDE<




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE

Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · RoboStav
Copyright (c) 2024 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz



Počet zobrazení: 2521

Hodnocení tohoto článku:

Průměrné hodnocení:
4.3 z 5
(23 hlasů)

Vaše hodnocení:
1  2  3  4  5
(5 bodů=nejlepší)



Hodnocení portálu:

26 bodů




IQ test online

Hry online
Svátek má  Felix, zítra Památka zesnulých