Chovatelská stanice: Britských koček červených a krémových, bicolor v kresbách tečkovaná, tygrovaná a mramorovaná
O nás:
od chvíle kdy jsem přišla na svět mne doprovází kočky. Je to již mnoho let, kdy byla kočka vždy mojí největší přítelkyní. Jejich svět mi neskrývá skoro žádné tajemství.
Vím co mají rádi a co ne. Jaké místo na spaní mají nejraději. Zda je to pelíšek na topení či u kamen nebo v příjemně měkké postýlce?
Co takhle něco dobrého k snědku! Zda šunčičku, sýreček, výbornou játrovou paštičku nebo snad rybičku?
Jak je příjemné se v létě vyhřívat na sluníčku, kdy kožich mají zcela rozpálený, a přesto stále dál nenasytně nasávají sluneční paprsky a touží po tom, aby tento čas nikdy neskočil. Jak příjemné jsou letní procházky po zahradě, kde tráva je tak měkká a kytičky nádherně voní. Není na světě lepší věc než zde celý dne lenošit. Večer se vrací domů, aby byly přivítány svojí paničkou a dostaly plnou misku dobrého jídla. Před spaním si zaskočí na kus řeči se známými a pak si lehnou aby čerpaly během spánku dostatek síly na další náročný den.
Proč ta zima, kdy sníh studí do tlapek a studený vítr se vtírá do kožíšku, trvá tak neuvěřitelně dlouho. A jaro stále nepřichází. Každý den začíná kontrolou, zda již zima nekončí. A pak kočička udělá to nejlepší co může, zalehne do teplého pelíšku a druhý den se zase zkusí podívat, jestli jaro již nepřišlo. Když se konečně jara dočkáme, to je radosti. Život je zase plný světla, tepla a radostí.
Ale není svět složený jen z jídla, vycházek a příjemného lenošení. To nejdůležitější v životě kočičky bude vždy pán nebo panička, prostě člověk, kterého má ráda. Nejen ten, kdo naplní misku nebo přiloží v zimě do kamen, aby kožíšek nevystydl, ale hlavně ten, kdo kočičku příjemně pohladí. Není krásnější věc, než měkká lidská tlapa, která tak hřeje a pohladí po kožíšku.
Přestože jsem s kočkami již tak dlouho a žiji s nimi v nejužším kontaktu vím, že mají vždy nějaké své tajemství, které si nechají jen pro sebe. Budou mne milovat, udělají pro mne vše co mohou, ale vždy si zachovají svou tvář a osobnost. Nikdy nebudou mým otrokem, ale vždy jen mou přítelkyní. Doufám, že kočka byla, je a bude mojí největší životní kamarádkou po celý můj život.
Nikdy nezapomenu na mé přátele, ať již zesnulé, Simbáčka, Zuzanku, Lucinku, Kubíčka, Zuzinka a Mikeška, nebo na ty současné. Snad se s nimi zase jednou setkám.
Jednoho dne jsem se rozhodla, pořídit si k obyčejnému domácímu kocourovi z útulku ještě ušlechtilou kočičku. Rozhodla, jsem se pro plemeno, které bylo mému srdci nejblíže, a to je Britská kočka. Zbarvení bylo již dávno rozhodnuté, jelikož mojí životní láskou jsou kočky mouraté a kočky zrzavé. Zvolila jsem tedy kočku odborně zvanou červená. Vybrala jsem si nádherou kočičku, z chovné stanice Z Lužinek, CZ chovatelky paní Aleny Vaňousové, již ve věku asi dvou týdnů. Pak jsem jen toužebně čekala na to malé stvoření, až vyroste a bude moci odejít od své maminky do svého nového domova. S jakou radostí jsem si nového člena naší rodiny přinesla domů. V této chvíli již bylo rozhodnuto, že se také stanu chovatelkou ušlechtilých koček, založím chovnou stanici, a budu moci připojit k radostem a starostem každodenního života s kočkou tu největší radost, když přijde na svět nové stvořeníčko. Věřím, že až vyrostou a odejdou z domova k novým rodinám, udělají někoho jiného tak šťastným, jako jsem já, když bude žít bok po boku s mými kočkami.
Založila jsem si svou chovatelskou stanici Zásmucká hvězda, CZ, a ke kočce jsem si pořídila chovného kocourka, z chovatelské stanice Bertleia,CZ chovatelky Jany Jandové.
Můj chov v současné době tvoří chovná kočka CH Ofélie z Lužinek, CZ, Britská červená tečkovaná, BRI d 24, a chovný kocour Beigeron Lei Bertleia, CZ, Britský červený bikolor mramorovaný, BRI d 03 22.
S Ofélií z Lužinek jsem již projely celou naší republiku a navštívily jsem i zahraničí čímž jsme absolvovaly zatím 12 výstav. Na každé jsme získaly výborné ohodnocení V1 (výborná) dokonce jednou i Best of variety (nejlepší barva) a dvakrát nominaci do BIS, jak ve třídě číslo 12, to je 3 – 6 měsíců, tak i třídě číslo 11, to je 6 – 10 měsíců. Později ve třídě číslo 9, to je otevřená třída, kočka získala titul Šampion, a tím i doživotní chovnost, na světové výstavě ve Vídni, obdržením v pořadí již třetího titulu CAC. Postoupily jsem do třídy číslo 7, to je třída Šampionů, a získaly zatím dva tituly CACIB. Potřebujeme ještě jeden titul CACIB z mezinárodní výstavy, abychom získaly titul IC, to je Mezinárodní šampion. Ve výstavní kariéře si nyní uděláme přestávku a doufám, že se nám podaří založit rodinu.
Beigeron Lei Bertleia, CZ, je ještě naše miminko i když již váží skoro 4 kg a je mu teprve 6 měsíců. Svojí budoucí partnerku považuje zatím za svou maminku, ale už ji skoro přerůstá. Zatím se zúčastnil jedné výstavy ve třídě číslo 12 a jedné výstavy ve třídě číslo 11, na kterých získal vždy ohodnocení V1 a jednou i nominaci do BIS.
Jako budoucí otec, jistě mnoha potomků, musí teprve vyrůst do krásy, aby získal srdce mnoha kočičích slečen, na které se již určitě teší.
Doufám, že všechny naše koťata, které odejdou do nových rodin ke svým novým majitelům, budou mít šťastný život, plný lásky a zdraví. A věřím, že hlavně Vy, noví majitelé a třeba i další budoucí chovatelé, uděláte vše proto, abyste byli největšími přáteli své kočky a její životní láskou a nedopustíte, aby Vaše kočka poznala největší utrpení a bolest, kterou způsobí člověk svým špatným zacházením a nezájmem.
O plemeni:
Na konci 19. století začali majetní Angličané s vystavováním a chovem koček. Jednalo se především o kočky, které si s sebou přivezli z dalekých cest.
Nejoblíbenější byly kočky perské, krátkosrsté kočky se na výstavách téměř nevyskytovaly. V roce 1901 byl založen první klub domácích krátkosrstých koček, který funguje dodnes. Tím se anglická domácí kočka dostala do popředí. Anglická kočka domácí, která se v dnešní době běžně označuje jako krátkosrstá nebo britská kočka, se vyskytovala v mnoha různých podobách a zbarveních. To později ztížilo posuzování koček podle krásy i jejich vzájemné porovnání, neexistovaly totiž žádné normy. Proto byl vytvořen plemenný standard, ve kterém jsou popsány ideální vnější znaky této nové rasy – britské kočky. Po vytvoření plemenného standardu bylo možné konečně odlišit plemennou krátkosrstou kočku od běžné kočky domácí. Důkazem, že se to výborně vydařilo, jsou mnohá vítězství, jichž britské kočky dosáhly a stále dosahují.
Zájem o čistokrevné kočky rostl také na evropském kontinentě, kde chtěli chovatelé z místních selských koček vyšlechtit kočky čistokrevné. Převzali od Angličanů plemenný standard a importovali rovněž od nich zvířata. Nakonec si byly krátkosrsté kočky na obou koncích kanálu velmi podobné, ať již svým vzhledem, nebo svým původem.
Ve Skandinávii se chovatelé zabývali šlechtěním domácích koček a i zde byly tyto kočky vystavovány pod jménem evropská kočka. Jejich chov se více soustřeďoval na místní statné kočky. Nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.
Proto se skandinávští chovatelé pokusili v 80. letech 20. století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby (anglické označení pro statnou stavbu těla) s vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že britská kočka je jedná z nejhloupějších koček na světě. Zdání ovšem klame. Britská kočka je totiž absolutně soběstačná, nezávislá, houževnatá a do svého života si nenechá moc mluvit. V některých pramenech se doslova uvádí, že „její povaha byla tvořena londýnskou ulicí“. Přesto je velmi milé a věrné zvíře, miluje děti, je fixovaná na domov, ale ráda se také toulá po svém teritoriu, kde s velkým úspěchem loví myši. Britské kočky jsou nanejvýš snášenlivé a přátelské a mají velkou schopnost se přizpůsobit.