O nás:
Historie Markerry podruhé,
aneb jak najít lásku na celý život . . . .
. . . Inu, láska na první pohled to rozhodně nebyla. S Kerry blue terriery jsem se poprvé setkala v roce 1985 na mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích a bylo mi pět let. Dodnes si pamatuji na jejich dlouhé úzké hlavy s ještě delšími vousy, které mi připomínaly roztřepené choboty, neřku- li roury od vysavače a jejich tělo poměrem k hlavě směřovalo typově až do pravěku. Zejména pak k brontosaurovi. Není tedy divu, že při volbě druhého pejska jsem se přimlouvala za pořízení Výmarského ohaře, který mi připadal oproti kerýkům tak nějak "normální".
Děkuji otci , že volba nakonec padla na modrého, kudrnatého blázna z hrabství Kerry a do rodiny nám přibylo roztomilé, kudrnaté mláďátko vysavače - Aneta. Byla samý průšvih, všechno trhala a vůbec mi byla hrozně podobná. Otec se tehdy věnoval myslivosti a jelikož náš Irský teriér měl myslivecké zkoušky, Anetě taktéž nastal čas prozkoušet její přirozený lovecký talent.Pokus vzít do lesa načesaného kerýka a nazpátek domu přitáhnout s kerýkem, lépe řečeno na kerýkovi půl lesa, se nezdál nejefektivnější. Dvě hodiny strávené v lese s pejskem ku dvěma hodinám stráveným s pejskem a kartáčem se nezdálo toliko přiměřeným poměrem a s kerýkem jsme do lesa už moc nechodili. Zjistili jsme, že kerry je nadšením a vlohami psem pracovním, ale jen tam, kde není tolik větví, bodláků a listí. Výstavy s Anetou jsem tehdy moc neprožívala. Za to pro Anetu byly výstavy zajisté velkým zážitkem. Všem soutěžícím psům náležitě vynadala (nepochybně velmi sprostě) a chtěla jim poupravit načesané vlny…
Když mi bylo třináct, přinesl mi Anetin druhý vrh moji nejlepší a nejvěrnější kamarádku, která mě doprovázela životem celých jedenáct let - Bařenku, v rodokmenu psanou jako Markerry Bereta. Bařenka byla po Irském psovi Louisbourgh See Ann Notice a jak jsem si jí vysnila, když se ještě jako jediná vymodlená fenka mačkala s brášky v lůně Anetky, taková i skutečně byla.
Byla jsem první, kdo držel po císařském řezu štěňátka z “B” vrhu v krabici a rychle jim kontrolovala bříška, jestli je mezi nimi mně tolik slibovaná holčička.
Sotva třítýdenní Báru, pojmenovanou po její babičce, jsem si kradla do postele a zírala na ní jako na největší poklad světa, kterým pro mě i skutečně byla. Byla nejmenším ze štěňátek , přesto když jí bylo jen něco přes měsíc hravě přelezla štěněcí ohrádku, takže jsem si specielně pro ní brala na břicho batůžek a nosila jí jako klokana po bytě, aby nevyváděla.
Naše kamarádství mělo vzestupnou tendenci, a ze mě a z Bařenky se stala natolik harmonická dvojka, že jsme se domlouvali téměř telepaticky. Trávily jsme spolu veškerý volný čas, spaly ve stejné posteli, lízaly stejnou zmrzlinu, chodily na cvičiště a k rybníku, kde Bařenka plavala a potápěla se pro kameny pod vodu jako kachna. Za mojí přítomnosti se nenechala nikým vést na vodítku, kohokoliv odtáhla nazpátek k mým nohám a obmotala mě vodítkem jako indiánského zajatce k totemu. Mé občasné průšvihy ve škole se taktéž obešly bez fyzických trestů, protože Bára na mě ve zlém nikoho nenechala ani sáhnout. Exteriérově byla úžasná a v kruhu jsem jí předváděla já. V dané době jsem se chystala na výtvarnou školu, a mezi skicami reálných kerýků přibylo i logo Markerry.Bylo karikaturou mojí Bařenky, která ukazovala na její přednosti - hlavně dlouhý krk a hlavu v poměru ke krátkému hřbetu, které vyzískala z linie Louisburgh. Na logo jsem moc hrdá, a to, že se líbí i ostatním potvrzuje fakt, že za dobu naší výstavní absence si dokonce někteří z chovatelů naše logo i osvojili.
Báru jsem milovala a věděla jsem a dodnes jsem o tom přesvědčená, že v dané době neměla v ČR konkurenci. Můj soud sice přiznávám jako subjektivní, ale u Bařenky byl problem v tom, že neměla ráda výstavní haly, na které nebyla zvyklá a už vůbec jí nepomohla moje nervozita, kterou na sebe přebírala jako drát elektřinu. Showmenship měla, ale mimo výstavní haly, které nenáviděla a když jsem jí nestresovala já, obávajíc se toho, že někdo nedocení to nejdražší, čím pro mě Bára byla. Přesto Bařenka získala dvakrát Národního vítěze, jednou vítěze klubového, několikrát CAC, ale na CACIBy jsme měli smůlu a vždy získali pouze rezervní. Poté, co se nám osvědčila linie Louisburgh, volba manžela pro Bařenku byla jasná a stal se jím impozantní vítěz Cruftovy výstavy Louisburgh Sea Spray. Ve vrhu "D" se jí narodila čtyři štěňátka a všechna byla její věrnou kopií. Přesto jedno vyčnívalo komediálním talentem a tím, že pomalu dřív něž se naučilo chodit, skákalo jako žabka. Byla to Ding Dong Bell, kterou si nechal táta a které vděčím za svoje další nejdražší kerry miminko - Mafii, neboli Markerry Odyny Emerald Isle. Mafinka vyrůstala jen malou chvilinku po boku svojí babičky Bařenky, navíc převážně v době, kdy už byla Bára těžce nemocná. Byla a jsem hrdá na to, že jsem mohla být právě já první i poslední, kdo držel Bařenku a provázel jí celým životem a cítím zvláštní, až magické propojení všech "náhod", které mi přinesly do náruče naší Mafinku, jedinou pokračovatelkou krve Anetky, Bařenky a Dydynky.Všechny naše holky nám i těm, kdo je znali, dokázaly, jak vyjímečným plemenem je kerry blue terrier.
Musela jsem se zamilovat do kerýka nejen díky jeho překrásné, na dotek hebké, vlnité srsti ve všech odstínech šedé a modré barvy, nejen kvůli legračním vousům, které dávají jinak úžasně pozitivnímu a hravému pejskovi přísný, či moudrý teriérský výraz a nejen kvůli překrásnému pohybu, který připomíná klus Lipicánského koně, ale hlavně pro jeho nenapodobitelný temperament, smysl pro rošťárnu a šaškování, inteligneci a učenlivost, věrnost a lásku k rodině.
JANA
Věnováno Bařence + 30.11.2003
O plemeni:
Téměř 20 let chováme jako členy rodiny úžasné modré teriéry s láskou, která k nim samotným neodmyslitelně patří. Neřadíme se mezi množitele plemene a naše linie, kterou si po léta udržujeme je díky tomu velice vzácná. Srdečně Vás zveme na naše webové stránky a těšíme se na Váš případný zájem o toto vyjímečné plemeno.
Kerry blue terriér je inteligentním , zábavným společníkem se smyslem pro humor. Je velice flexibilní a pod správným vedením se stává psem všestranným. Výtečný je například jako vodař, aportér či skokan a je tedy vhodný i pro služební výcvik, myslivost a neméně pro moderní kynologické sporty, např. agility, flyball aj.. (pro "práci" či procházky v přírodě nezapomenout na jeho krásnou srst, která je v tomto případě jemně limitující).Nejsou vyjímečné i případy, kdy se kerry stává mírným , obzvláště, je-li k tomu veden, jeho naturou je však spíše ( a mělo by být) dosti temperamentní chování toliko typické pro terriery. Bez problémů je ale možné jej chovat i v panelovém bytě, navíc bez obav z nepořádku..jeho srst nelíná.
Kerry nemá svou rodinu poze "rád" , ale doslova ji miluje . Děti náležící do této "smečky" potom obzvlášť. Stává se jejich nejlepším kamarádem, ochráncem a věrným průvodcem až do dospělosti.Mohla bych vyprávět..
"Modrý teriér" není plemeno vhodné pro vyslovené začátečníky a vyžaduje specifické vedení, hlavně důslednost při jeho socializaci, která končí obvykle později než u většiny plemen - okolo 2 let i výše.
"Modří teriéři" se rodí černí a postupně by se dle standardu měl kerry zbarvit do všech odstínů již podle názvu typické šedomodré barvy (samotná kůže pak má - obzvláště u mladých jedinců - typický modrý nádech).Celočerné či tříslové zbarvení se toleruje do dosažení 18 - ti měsíců věku, po té je dle standardu vadou exteriéru (některým jedincům trvá "přebarvování" o něco déle).
Střihovou úpravu a péči o srst kerryho byste měli nejprve zkonzultovat s chovatelem, od kterého si pořizujete své kerry-miminko.Chcete-li se naučit svého pejska stříhat sami, dohovořte se předem s chovatelem na možnostech pomoci při úpravě a případném "zaškolení" . Na "běžné fungování" není úprava tolïko složitá, je však nutné vyhnout se určitýn "průšvihovým oblastem", aby jste si z kerryho nevyrobili pudla:o).
V současné době již funguje po republice několikero salónů, které nabízí ostříhání "kerýka".Danou věc je lepší předem ověřit -opět nejlépe u chovatele, zda-li ve Vámi vybraném salónu skutečně o něčem takovém mohou vědět a není-li to pouze marketingový tah. Lidí, kteří stříhají kerry blue skutečně není mnoho a většinou jsou v povědomí většiny kerýkářů (někteří chovatelé se navíc střihem živí i profesionálně).
Kvalitně ostříhat kerryho pro prezentaci ve výstavních kruzích umí taktéž jen hrstka lidí a proto opět záleží na Vašem případném vystavovatelském nadšení a dohodě s chovatelem. Ten by měl být vstřícný už proto, že prezentujete jeho "práci" (ne vždy tomu tak ale je a pro takové chovatele končí chov prodejem štěňat a "starejte se").