Telefon:+420 723 324 828, +420 603504260, +420 321793189 Zodpovědná osoba: Michel Foster, David Starý www: www.puli.cz Mail:
Hodnocení: 36 bodů ze 100
Chováme plemena: Puli, Pumi, Mudi a Kuvasz
O nás:
Canis hungaricus, reg. číslo: 1053/04 - chovatelská stanice maďarských ovčáckých psů: Puli, Pumi, Mudi a pasteveckého psa Kuvasz. Chovná zvířata výhradně ze země původu, vysoce oceňováni na mezinárodních výstavách. Chovatelský servis zamozřejmostí. Stanice se také zabývá záchranou odložených psů těchto plemen.
Historie plemene Puli
Ze všech maďarských pasteveckých psů je puli snad nejoblíbenější.
Původní varianta plemene přišla s kočujícími předky Maďarů do karpatské kotliny. Původ plemene zjišťovalo mnoho badatelů; předci Maďarů při svém stěhování, ještě před tím, než obsadili oblast dnešního Maďarska, skoro sto let trávili v Levédii (oblast mezi Donem a Dněprem), pak další léta v oblasti Atelkuz. S sebou měli psy asijského původu, které používali k honění stád. Tito psi se volně křížili pomíchali s místními typy a takto vzniklé varianty si, díky přírodní selekci, zachovaly svůj charakter.
Za zachování puli lze poděkovat těžkému životnímu stylu v pusztě, který vyžadoval pilnost, vynalézavost a vrozenou inteligenci. Spalující horko, krutá zima, nelítostná tvrdá honácká práce, to všechno vyšlechtilo plemeno otužilé, nenáročné a výjimečně odolné.
Cílené šlechtění honáckých plemen započalo v 17. století. Heppe v roce 1751 popisuje původní typ puli takto: "Silně kudrnatý a zplstnatělý, barva většinou černá, s tělem větším i menším. Tělo je zavalité, pohled vzpurný." Rakouský kynolog Hoffman pojmenoval středně velkého maďarského pasteveckého psa "maďarský vodní pes"; pravděpodobně na základě toho, že pastevci z Hortobágyi a Kunságu nazývali některé typy puli "pes, chodící na vodě". Je pravděpodobné, že tento název pochází z německého označení pudla (Pudel), protože v 18. století právě pudla nazývali vodním psem. Pudl, pocházející ze Španělska, se dostal na území Maďarska s migrováním velkých typů ovcí.
Dr. Raitsits a Turcsányi předpokládali původ názvu "puli" v němčině. Kenéz, kynolog oblasti Hortobágy a Kunságu napsal v roce 1820 : "Už zdálky se můžeme kochat stádem koní, pasoucím se v mokřinách. Klisničky honí z mokřin, kam se koňák nedostane, do ohrady, dva, na vodě chodící puli." A dále na takových psech rozpoznával znaky pudla, neboť v Hortobágyi žili a žijí takoví puli, jejichž kožich je, stejně jako u pudlů, velice kudrnatý.
Kenéz nazýval puli "divokým květem puszty" (puszta vadvirága); byl podle něj živým miláčkem pastevců a sedláků. Suk, znalec maďarských ovčáckých a pasteveckých psů charakterizoval puli takto: "Tenhle malý pes je geniální, jeho schopnost hlídat stádo jednoduše hraničí s pohádkou. Jako honič ovcí je doslova nepostradatelný. V mnoha případech jej nelze nahradit člověkem. Na světě neexistuje učenlivější a inteligentnější plemeno. Viděl jsem puli," - napsal - "který hlídal stádo 400 ovcí na 25-ti jitrech pastviny, který nebyl širší než 150 metrů a kolem osázený obilím. Naproti tomu ovce neukously ani jeden klas, přitom puli je hlídal jen sám. O tomto psu se dá říci, že mluvit neumí, ale rozumí všemu. Nejen slovům svého pána, ale i jeho mávnutím, dokonce i jeho pokynům dávaným pouze pohledem, které okamžitě splní."
Kudy Maďaři při stěhování národů prošli, tam lze najít plemena s podobným charakterem a velikostí jako puli. Jak zmiňuje Otto Hermann, tibetský teriér a lhasa-apso jsou pravděpodobně příbuzným plemenem puli. I když zájmový chov dal vzniknout různým plemenným odlišnostem, společné znaky lze přeci jenom nalézt. Proporce těla, tvar, typ hlavy, způsob držení prutu a dlouhá srst, to všechno jsou znaky příbuzenství. Střední velikost, dlouhá srst a podobný temperament lze vysledovat i v příbuznosti s polským nížinným ovčákem. Dle historie vývoje je pravděpodobné, že pudl není příbuzný puli, nicméně, homogenní provazcovitá srst, dominantní černá barva a i dnes se často vyskytující prodloužená morda lze dovodit z pozdějšího přikřížení pudla.
Kuvasz
Dlouho jsme přemýšleli, zda zvládneme psa, jako je kuvasz.
Nám známý posuzovatel z Maďarska nám nakonece obstaral fenečku a dnes již několik měsíců máme doma Lucu, naší bílou královnu.
Je velice krásná, silné kostry, s nádhernou hlavou, vynikajicím pigmentem, kvalitní srstí a báječnou povahou.
Luca je první kuvasz v ČR.
Hezky hlídá zahradu, ani v noci ji neujde, pokud někdo projde kolem. Neštěká zbytečně, pouze ohlásí, vědoma si účinku svého hlasu. Dobře vychází i se zbytkem smečky, vše bere jako hru. No, sem tam také má nějaký ten šrám na nose, ale cožpak jsme z porcelánu?
Musíme se pochlubit i s jejími předky - v rodokmenu má doopravdy samé vítěze, championy, a její táta Gacsaj-Pesta Hadúr se stal nejkrásnějším kuvaszem světa roku 2004. Doufáme, že se i nám povede z ní vychovat slušnou, krásnou kuvasz dívku, která bude chloubou nejen našich srdcí a zahrady, ale i výstav.
Historie plemene mudi:
Jak ji zapsal Dr. Fényes Dezső, ředitel národopisného muzea a zakladatel chovu mudi
Mé první setkání s honáckým psem se událo již za mého dětství v Aradu, asi tak před 40 lety. Říkali mu puli a myslil jsem si, že to a jedině to je puli. Sestra mé babičky z matčiny strany měla malého psíka Bijou s lesklou černou srstí a lesklými bílými zuby. Měl droboučký ocásek, tak se narodil. Mám o něm šest pěkných fotografií.
Před i v časech války jsem hodně lovil na mokřinách v župě Pest i na pastvinách krav - tam jsem se znovu setkal se psem "puli", tam ho ale nazývali "mudi". Bylo to za revoluce kolem roku 1920 v župě Fejér okolo města Bogárd. Bylo jich tam hodně a byli pěkní. Počínaje rokem 1921 jsem poznal tohoto "honáckého psa" podrobně. Pro palóckého pastevce tento pes je opravdovým honáckým psem. Honí ovce, skot a také prasata.
Nejdůležitejší a nejnaléhavější úlohou muzea Nagye Istvána je záchrana umírajících lidových památek. I honácký pes je lidovou památkou, i ten vymírá, takže muzeum musí zachránit i jej. Skoro každý konec týdne strávím venku v palocských vesnicích a pusztách. Sbírám lidové památky a fotografuji. Tu i onde nalézám šikovné honácké psy s dobrou stavbou. Koupím je a přináším s sebou domů. Tři nejšikovnější fenky, se kterými jsem se potkal, jsem uvázal na motouz a naložil do vozu. "Ügyes", malá "Bujzi" a pak "Pici"; všechny nádherné. Ještě vím o dvou, třech. Až se tam zase dostanu, přivezu si je také. Ale za ty tři roky jsem viděl pouze jednoho vhodného psa. Taky se jmenuje Ügyes. Je veliké štěstí, že tento mohutný samec se velmi hodí na příbuzenskou plemenitbu. Je malý, podsaditý, se silnou kostrou, pevně stojí na všech čtyřech patách, s rovnýma nohama. I když mu jednu nohu zlomil vůz, druhou zase auto. Psí kost sroste. Je velmi dobrý pes a svoje dědictví předává s ohromnou razancí. A pak jsem našel už jen jednoho, snad ještě šikovnějšího psa. Velmi těžce jsem si ho nakonec zamluvil. Nebylo to snadné. Jen tehdy, když už jsem v jedné ruce držel motouz, v druhé peníze, jsem si všiml, že ten krásný pes je vykastrovaný. Pustil jsem motouz a peníze vložil zpátky do kapsy. (A taky že jsem nadával...) Některé již zakoupené psy mám zapůjčené u pastevců, aby nezapoměli řemeslo. A ti, co jsou doma a několik rozpustilých štěňátek, oddaně hlídají pěkný hrádek muzea a za ním v háji původní palocský dvůr, pradávný dřevněný dům, dřevěné stáje a vše co k nim zvenku i zevnitř patří. Do dnešního dne jsem do vlastního domácího rodokmenu zapsal 20 jedinců vlastního chovu. I doma jich držím několik. Šikovný líbivý psík je honácký pes. Je hezké se na něj dívat. Je živý jako rybí potěr. Maďarské plemeno. Původní lidový chov.
Srst honáckého psa je hladká, nečiní žádný problém, kartáč v ní jen tak klouže. I proto je vhodný do bytu, pro luxusní cíle. Je o něco menší než puli a pumi, ještě šikovnější, ještě pohlednější, ještě sladší, ještě ladnější, ještě živější, ještě chytřejší, ještě oddanější, ještě poslušnější tvoreček. Není od něj rozkošnějšího psa.
Nejobdivovanější a opravdu ohromující vlastností je jeho bezpodmínečná poslušnost. S tou se již narodí. Venku na louce rád pronásleduje zaječí stopu zaječí, když ji mine, točí se, jak zblázněné hodinky, kolem dokola. Ale na jediné písknutí se vzpamatuje a už přichází zpět, jako vypálená střela. Jeho výchova je hračkou. Tak jistě a věrně předává svá specifika, jak kterákoli vyšlechtěná rasa. S důsledným výběrem a přísným vylučováním se ve vrhu téměř nevyskytuje žádná opakující se vada. Nanejvýš se může objevit méně líbivá barva, nebo strakatost, protože je buď je v něm bílá, anebo má narezavělý odstín.
A podzimní štěňta - kojenci - zápasí v dešti, jak je den dlouhý, a není třeba se obávat, že se nastydnou. Jedí to, co dostanou a vyrostou. Je ohromné, že my Maďaři neumíme a nechceme ocenit vlastní hodnoty. Kolik jsem já před lety poslal popisů, kreseb i fotografií odborníkům! Nikdo si toho ani nevšiml. Naposledy ale - k mé velké radosti - jsem od svého kamaráda Anghi Cs. dostal laskavou žádost o představení honáckého psa. A tak říkám: Ügyues, ty! Druhý Ügyes, ty! Kis Bujzi, ty! Pici, ty! Vírganc, ty! Buksi, ty! Bungyi, ty! Bolha, ty! A ostatní! Běž, ukaž se!
Pumi
Prvního července 2004 se v chovatelské stanici Cseri-Subás narodila naše malá Abigél, stříbřitě šedá fenka pumi.
Jako každý šedý pumi, i ona byla černá jako uhel a až nyní začíná měnit barvu na stříbřitou. Nejvíce zřetelné to je na tváři - na mordě a kolem očí, což jí propůjčuje výraz sůvičky.
Jako správný pasteveček s notnou dávkou teriéra v krvi je natolik hbitá a odvážná, že se klidně postaví i větším psům, kteří však toto její chování akceptují a hrají si s ní bez toho, že by ji i jen omylem ublížili.
Jsme velice rádi, že se nám daří v začleňování mladých i starších psů do smečky bez toho, že bychom je museli od sebe nějak separovat. Samozřejmě, nějaké ty šrámy občas nalézáme. Ale pokud vše probíhá v rámci normálního psího dorozumívání, nezasahujeme do toho. Pouze se na to jako moudří vůdci smečky "svrchu" dohlížíme.