Chovatelská stanice Silk of Bohemia se specializuje pouze na chov australských silky teriérů
O plemeni:
Silky terriéři jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví, i když někdy mají sklony k dominanci. Jsou to typičtí rodinní psi, lidskou přítomnost vyhledávají.
Péče:
Péče o srst silky teriéra je mnohem jednodušší než péče o srst jorkšírského teriéra. Podle standardu ji má mít dlouhou od 13 do 15 centimetrů. Nebalíčkuje se. My koupeme Peggy asi 1x za 14 dnů, podle potřeby i častěji - to když se umaže při hrátkách s ostatními psy.
Před koupáním ji podle potřeby dělám i olejový zábal. Pak koupu šamponem a ošetřuji kondicionérem na dlouhou splývavou srst. Poté ji vysuším a udělám pěšinku hřebenem. Mezi koupáním ji stříkám psím rostlinným nebo norkovým olejem, a to podle potřeby, většinou alespoň 1x za dva dny.
Na česání používám kartáč s otočnými hroty zakončenými kuličkou, který usnadňuje rozčesávání. Objevila jsem jej s kamarádkou Petrou na výstavě v Rakousku (cca 8 euro, na jiné výstavě 3,5 euro). Prach ze srsti vyčesávám kartáčem z přírodních kančích štětin (vzorková prodejna firmy Wella).
Silky teriéři se na výstavu upravují takto:
na uších se zastřihává srst nakrátko,
na tlamičce se krátí srst až po první špičák,
srst na tlapkách se stříhá dokulata, aby působily dojmem "kočičí tlapky",
zkracuje se srst na ocase.
Ke stříhání používám dětské nůžky s kulatou špičkou, popřípadě efilační nůžky, aby ostříhání působilo přirozeným dojmem doztracena.
Pravidelně zastřiháváme drápky speciálními nůžkami.
Pravidelně čistíme zuby psím kartáčkem a psí enzymatickou pastou s příchutí kuřecího masa (fi.Virbac).
O nás:
Jak jsme k holčičce přišli
Jednoho dne jsem si uvědomila, že bychom mohli uvítat v naší domácnosti dalšího člena rodiny - psa. Ale jakou rasu? Určitě nějakou, která nelíná. Tím se výběr značně snížil. Nelínají bišonci, pudli, ale především teriéři. Druhým požadavkem bylo, aby byl pejsek menší, aby se všude vešel, ale ne zase tak malý.
A protože jsem nechtěla jorkšíra, kteří jsou teď v módě úplně miniaturní, padla volba na australského silky terriéra. A tak jsem začala obvolávat chovné stanice, které by mohly mít štěňátka. V první (Černý faun) měli jen kluky a já chtěla holčičku. Navíc byli kluci již zadaní a na seznamu byla řada dalších zájemců. V další chovné stanici - Ramkas - fenka teprve štěňátka čekala a majitelka nevěděla, kolik jich bude. Tak jsem znovu zavolala za pár dnů a měla jsem štěstí. Narodily se dvě holčičky a jedna byla volná, protože ji jiný zájemce odřekl.
Na štěňátka jsem se šla podívat, když jim byly 4 týdny. Už tenkrát mě uchvátil ten paradox, že stříbrozlaté feně se rodí černohnědá štěňata. Vypadá to, jako kdyby si je někde vypůjčila nebo adoptovala. S chovatelkou - pí. Sakmarovou jsme se domluvily na podmínkách a termínu prodeje a když bylo "naší" fence 7 týdnů, přesně 1. listopadu, jsem si pro ni se svým starším synem dojela.
Doma jsem tajně všechno připravila, protože pro ostatní to bylo překvapením. Vypůjčila jsem si ohrádku, aby mi někam nezapadla a také aby nezničila zařízení bytu, nakoupila krmení a další potřeby, jako jsou kartáče, vodítko... Mladší syn nevěřil, že ten pejsek je náš a byl moc nadšený. Manžel ráno odešel sportovat a když se odpoledne vrátil, nevěřil svým očím...
Na našich webových stránkách uvádíme řadu informací nejen o chovu silky teriérů, ale i o jejich vystavování, trávení volného času s nimi a spoustu dalších zajímavých a užitečných informaci - vše doprovázené bohatou fotodokumentací.