O nás:V naší rodině nikdy psi přímo nebyli. Můj otec šéfoval kdysi populárnímu svazarmu a pod něj spadali i neprofesionální chovatelé a cvičitelé psů. Tam jsem se poprvé zamilovala do německých ovčáků a kolií. Přes neustálé sliby jsem se vlastního psa nedočkala.
Sen jsem si splnila až jako dospělá a pořídila si celočernou fenku NO. Pomáhala mi hlídat v práci a byl to velký mazel. Bohužel zemřela jako tříletá na otravu, kterou chytla od krys. Pak jsme dlouho psa neměli. Uznala jsem, že do bytu ke třem dětem, fretce, morčeti a papouškům zpěvavým se pes opravdu nevejde. V té době jsem byla zamilovaná do dobrmanů - to mi v očích manžela moc nepomohlo. Alespoň jsme začali shánět dům - náš sen nejdřív dům, pak auto a nakonec pes. Bohužel se nedařilo. Pořídili jsme si starou škodovku a zjišťovali, že v Chlumci snad ani žádné na prodej domy nejsou. Když už jsme se zoufalstvím sháněli i ve vesnicích v okolí stavili jsme se u známých. A to byl ten zásadní okamžik v našem životě. Měli fenku rhodéského ridgebacka Anetku. A co se nestalo, můj muž neústupný uzurpátor hlásající, že pes se do bytu nehodí, pronesl památnou větu: to je ale pěkný pes viď. No, nebyla bych snad ani ženská, kdybych nevyužila příležitosti. Do druhého dne jsem sehnala veškerou literaturu, která tu o ridgebackách byla. Neustále jsem ho masírovala představami, jak perfektní plemeno je to pro naší rodinu a náš styl života.
Nastalo teoretické shánění psa. Jako obvykle pro naší rodinu žádný ridgeback v dohledu. Upozorňuji, že jsme nesháněli psa s PP, ale prostě ridgebacka. Pak jsme objevili inzerát a při našem mini štěstí se štěňátka právě narodila a navíc necelých 20km od nás. Vyjednali jsme si návštěvu a čekali. Mezitím mi v práci věnovali výpověď a náš sen o domě se pomalu rozplýval. Naší jedinou radostí se stalo čekání na první setkání s pejsky. Živě si pamatuji to klubko hnědých háďátek. Byli jsme první zájemci o fenku, takže jsme měli opravdu výběr. Už nám bylo jasné, že nebudeme koukat na cenu, že budeme chtít tu nej... A tak zatímco můj muž se jal studovat jednotlivé fenečky shora, zdola, já se mazlila s těmi ostatními. Myslím, že každému, co to zažil, je jasné, že jsme jim propadli. Jezdili jsme za nimi každý týden. Vybrali jsme si tu nejflegmatičtější fenečku, protože přesně ta odpovídala naší představě o klidném pejskovi čekajícím na páníčky až dorazí z práce. Dětem jsme oznámili, že letos bude mít vánoce jenom maminka a zajednali si našeho broučka. S odstupem času musím říct, že to byly nejlépe investované peníze v mém životě a že na ní padlo celé mé odstupné. Děti do dnes vzpomínají na to, že to byly nejhezčí vánoce za spousty let. A tak začal náš život s Archy.
Abych aspoň trochu představila naší rodinu, tak můj muž je profesí rybář, je to práce, kterou miluje a která ho v praxi víc baví než živí. Já teď pracuji ve zverimexu a musím říct, že i když mě bavila většina prací, kterými jsem se živila, tak tahle mě nejen živí, ale také nehorázně baví, protože zvířata jsou má velká láska a úchylka odjakživa. Dále jsme si pořídili tři syny. Držíme se s manželem toho, že jsme nikdy děti nechtěli, proto máme jen kluky. Je fakt, že naším snem byla Klabzubova jedenáctka, ale když ono to šlo po jednom hrozně pomalu, tak jsme toho po třech nechali. Nejstarší syn vystudoval střední školu a pak se vzhlédl v dělání střech, takže dělá klempířinu. Ten prostřední zdárně bojuje s obchodní akademií a u toho nejmladšího si musíme rozmyslet, kterou školu odsoudíme jeho přítomností k zániku.
Potom co se naše plány poněkud změnili a my úplně obrátili pořadí (auto, pes) došlo i na náš sen s domem. A tak jsme před dvěma lety dodatečně koupili Archy ten dům, do kterého jsme si jí hodlali pořídit. Je sice starý a my máme do důchodu co dělat, ale je náš.
Proč chovná stanice? Když jsme si řekli, že bychom si rádi odchovali aspoň jedno štěňátko odmala, zdálo se nám správné, aby mělo, takříkajíc příjmení. Protože poslední dobou má spousta stanic zvláštní a cizokrajná jména chtěli jsme, aby příjmení mělo nějakou vazbu k našemu bydlišti. Smůla je, že Chlumců je víc a tohle jméno je už použito ve všech variantách, které nás napadli. A pak jsem si vzpomněla na větu \\"Jan za chrta dán\\" a bylo to. Vím, že spoustě lidí se to spojí spíš s Morenou, která se každé jaro vynáší, ale mě se postava Morany líbí. A ve spojení se jmény to také zajímavě a zvláštním způsobem líbezně zní. .
O plemeni:PLEMENNÝ STANDARD
Standard plemene ČMKU
č. 146 b
země původu: Jižní Afrika
standard z: Anglie
platné: od 1. ledna 1980
Charakteristika:
Základní charakteristikou plemene je pruh na hřbetě, tvořený chlupy, které rostou opačným směrem než ostatní srst. Pruh musí být jasně ohraničený, zužující se k jednomu konci a symetrický. Musí začínat těsně za lopatkami a pokračovat až ke kyčelním kostem a musí se skládat se dvou identických korunek rostoucích proti sobě. Dolní okraje korunek nesmí zabírat více než 1/3 délky pruhu. Šířka pruhu dvou palců (5,0798 cm) je dobrý průměr.
Celkové vzezření:
Ridgeback má představovat silného, svalnatého a aktivního psa, symetrického v obrysech a schopného velké vytrvalosti, statečnosti se značnou rychlostí, pohyby podobné chůzi jezevčíka.
Hlava a lebka:
Má být poměrně dlouhá, lebka plochá a poměrně široká, mezi ušima má být bez záhybu (nakrčení) při reakci. Stop by měl být dobře určen a ne v jedné linii od nosu k týlové kosti jako je vyžadováno u Bull Terriera. Nos má být černý nebo hnědý ve vazbě na barvu psa. Jinak zabarvený nos není povolen. Černému nosu odpovídají tmavé oči, hnědému jantarové oči.
Oči:
Mají být poměrně dost od sebe a mají být kulaté, bystré a jiskrné s inteligentním výrazem a jejich barva musí harmonizovat s barvou psa.
Uši:
Mají být položeny trochu výše,středních rozměrů, v základě poměrně široké a postupně se zužující k oblému bodu. Mají být nošeny blízko hlavy.
Morda:
Čenich má být dlouhý, hluboký a silný, čelisti v rovině a silné s dobře vyvinutými zuby obzvláště špičáky a stoličky. Pysky mají být čisté a přiléhající těsně k čelistem.
Šíje:
Má být poměrně dlouhá,silná a bez dlouhého hrdla.
Přední část těla:
Bedra se mají svažovat, mají být čistá a svalnatá, jsou znakem rychlosti. Přední nohy mají být perfektně rovné, silné a s těžkými kostmi blízko těla.
Tělo: Hrudník nemá být příliš široký, ale velmi obsáhlý a prostorný, žebra poměrně dobře rostlá, nikdy ne kulatá jako obruč od sudu. Hřbet mocný a bedra silná, svalnatá a mírně klenutá.
Pánevní končetiny:
Na zadních nohou mají být svaly čisté, dobře zřetelné s hleznem dole.
Nohy:
Nohy mají být kompaktní s bobře klenutými prsty, okrouhlými, tuhými, elastickými polštářky chráněné ochlupením mezi prsty a polštářky.
Ocas:
Má být silný u kořene a postupně se zužující ke konci, bez toho, aby byl drsný. Nemá být umístěn ani příliš vysoko, ani příliš nízko a má být nošen s malým zakřivením nahoru, nikdy zatočený.
Srst:
Má být krátká a hustá, na pohled hladká a lesklá, ale nikdy ne jako vlna ani jako hedvábí.
Barva:
Od světle pšeničné po červenou pšeničnou. Hlava, tělo, nohy a ocas mají být stejné barvy. Trochu bílé na hrudi he povoleno. Bílá barva na břiše nebo mezi lopatkami by měla být penalizována. Bílé prsty jsou nežádoucí. Tmavý čenich a uši jsou povoleny.
Váha a rozměr:
Žádoucí váha u psů je 80 liber (36,28 kg), u fen 70 liber (31,75 kg) s povoleným kolísáním o 5 liber. Dospělý Ridgeback má být hezký, zpříma stojící pes.
Psi mají mít výšku 25 až 27 palců (63,49 - 68,57 cm) a feny 24 až 26 palců ( 60,95 - 66,03 cm). Minimální standard: psi 25 palců (63,49 cm) a feny 24 palců (60,95 cm).
Pozn.:
Samci mají mít dvě na první pohled normální varlata plně přecházející v šourek.