O plemeni:
PÉČE, VÝŽIVA a povaha
Sibiřská kočka středně velká , polodlouhosrstá, samice váží 3,5 - 5 kg, kocouři pak 6 - 10 kg. Sibiřské kočky jsou zdravé, učenlivé, mají dobrou povahu, rády komunikují s lidmi, jsou to skvělí domácí kamarádi a vynikající společníci. Jsou také dobří psychologé-okamžitě poznají co Vás trápí, kdy potřebujete něhu nebo kdy chcete být sám.
Vyrůstá-li sibiřská kočka ve společnosti psů nebo jiných domácích mazlíčků, plně se přizpůsobí. Má velmi jemný a příjemný tichý hlas. Jako matka, při péči o potomky, je sibiřská kočka starostlivá a příjemným broukáním své koťata vyučuje. Když koťata dospívají, je to stejné jako u dětí. Jsou hravé a veselé, občas pozlobí, ale nejsou to žádné katastrofy, které bychom nepřežili. V lásce k těmto kočkám, jako v každém mezilidském vztahu, musí být určitá dávka tolerance a to k životu patří.
Srst sibiřské kočky je vodoodpudivá, proto se nekoupe, ale doporučuje se pouze kartáčování a česání a to častěji v období línání. Při zdravotních problémech i poraněních je lépe navštívit veterináře. Kočku je dobré pravidelně očkovat, kdy a jak vám opět nejlépe poradí příslušný veterinární lékař.
V kotícím věku jsou nejvodnější granule pro koťata, kaše, později hovězí, drůbeží i rybí maso. Dnes jsou na trhu k dostání konzervy a granule nejrůznějších značek. Doporučuji značky Royale Canin, Whiskas, Purina, Nitrám, Friskies, Mourek, Míca, Acana, Delikan. Ale existuje i celá řada dalších. Záleží na uvážení každého chovatele.
HISTORIE PLEMENE
Kdy se vlastně objevily sibiřské kočky v Evropě? První stopy napovídající, že by se mohlo jednat o sibiřskou kočku, pocházejí z dubnového vydání roku 1895 Ilustrovaných novin, kde se popisuje pár modrošedých koček v ZOO Drážďanech, které údajně pocházejí ze sibiřské oblasti. O 30 let později, v roce 1925, v Brehmově knize nazvané Život zvířat, je zmínka která ukazuje, že by se rovněž mohlo jednat o sibiřskou kočku. Zde je popsána tzv. kavkazsko-kumská kočka a červená kočka ze Sibiře.
Bohužel začátkem 20.století byly tyty kočky odsunuty do pozadí díky rostoucí oblibě perských koček a díky tomu upadly téměř v zapomnění. Ve své domovině však existovaly dále a místní lidé si je vážili jako výborných kamarádů a lovců myší.
Teprve někdy v roce 1985 přivezli údajně pracovníci plynovodů sibiřské kočky do Berlína a Lipska. Druhá verze říká, že v roce 1987 byla do Německa přivezena emigranty z Ruska březí kočka, která byla i kotětem předána německým chovatelům. V bývalé NDR byly tyto kočky nesmírně populární, jejich dovoz z Rusky byl možný, na rozdíl od jiných plemen z tehdy západní Evropy. Svaz zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva V NDR uznal sibiřskou kočku 1.1. 1987 jako samostatnou rasu s provizorním standardem.
Na "západě" byla tato kočka zařazována mezi genotyp norské lesní kočky a maine cona její uznání obtížné.V roce 1991 vydal WCF standard, kde byly označena jako sibiřská lesní kočka. Lesní bylo později vypuštěno a plemeno oficielně označeno jako sibiřská kočka.
Datum 1.1. 1998 znamenal pro chovatele těchto koček vysněný cíl - byly uznány jako plemeno i FIFe. Základem chovu v České republice jsou kočky dovezené přímo z Rusky a český chov patří k nejlepším v Evropě.
O nás:
Našim zájmem není kvantita odchovaných koťátek,ale především jejich kvalita.V chovu působí 2 kocouři:Evropský šampion Pharaon Valenvic(říkáme mu Fanouš)-stříbrný kocour s kresbou dovezený z Ruska a Šampion Eley Kornt(Lojza)-červený tygrovaný mladý kocour-velmi hodný. Oba jsou povahově dobráci a nekonfliktní-tento rys předávají i svým potomkům.
Koťátka vychováváme doma,uprostřed rodiny-jsou proto zvyklé na kontakt.Doma máme ještě starší mopsičku Boninku Zoenal z Čech-Šampionku ČR a Klubovou vítězku.