Reg. číslo CHS: 675/01 Certifikát CHS:Zobrazit Certifikát ::: Plánujeme vrh: 15.06.2010 Hodnocení: 90 bodů ze 100
Chovatelská stanice slovenských čuvačů
O nás:První čuvač se kterým jsem se setkala, byla fenka Caska pod Topanovem u babičky mého přítele. Byl to rodinný pes, který nebyl nikdy využit v chovu. Caska si mě získala nejen svou krásou, ale především velikým čuvačím srdcem. Bohužel v době, kdy jsem ji poznala měla nevyléčitelnou nemoc. Podlehla rakovině ve svých 4 letech. Dnes už si uvědomuju trochu víc, jak hodně krátký život měla. Přesto, že jsem ji znala jen krátce její smrt jsem oplakala.
Sama jsem vyrůstala v rodině, kde jsme nikdy žádného psa neměli, ale ke psům mě to vždycky přitahovalo.
Na jedné krajské výstavě jsem potkala kamarádku, která vystavovala nádherně urostlého čuvače jménem Irro z Dlouhých drah. Byl to elegán se vším, co má pes mít.
Bylo jasno. Pořídíme si čuvače .... Přítel, který odmala s čuvačema vyrůstal nebyl proti. Začalo shánění inzerátů. V té době vyšel jeden jediný a chovatelka, které jsem volala, měla už štěňátka prodaná. Dostala jsem telefonní číslo na dalšího chovatele, který měl mít údajně nakryto. Jak jsem později zjistila, nakryto bylo pouhé 2 dny, a tak nebylo jisté, jestli se něco podaří.
Nic jsem nenechala náhodě a štěňátko, fenečku, jsem si zamluvila s tím, že se určitě ozvu začátkem dubna, kdy se měla narodit. Bylo to dlouhé čekání. Hned prvního dubna jsem netrpělivě volala, abych se dozvěděla, že se narodilo 28. března pět bílých kuliček—dva kluci a tři holky.
„Paráda naše holka se narodila“ Původně jsem se vůbec nechtěla věnovat chovu ani výstavám, a tak jsem moc nepátrala po rodokmenech a dalších kvalitách štěňátka. Svou fenečku jsem si vybrala podle jména, které bylo přihlášeno do průkazu původu. Naše neznámé malé mrně se jmenovalo Zora ze Žižkova rodiště.
Byl pátek 14. května 1999 a my jsme si hrdě jeli pro našeho nového člena rodiny. Pro mé rodiče a prarodiče to bylo překvapení– z počátku asi spíš šokující.
Malá bílá kulička se stala hned středem pozornosti. Splnil se mi sen, měla jsem vlastního pejska - vlastně fenku.
A jak jsme se dostali do kolotoče chovatelství ?
Tak nějak za všechno může již zmíněná kamarádka Jana, která mě vzala na jednu výstavu, kde mi půjčila Irra. Irro je skvělý pes, který mě naučil základům vystavování. Společně jsme se dokázali proběhnout v kruhu, ukázat zuby rozhodčímu a ještě svou třídu vyhrát. Mě, neznalci všeho Irro dodal hodně sebevědomí (i když o tom neměl tušení).
Proč tedy neukázat i naši čuvačí holku ? Následovala první naše výstava, první titul, druhý titul, pak splnění podmínek pro přiznání titulu junioršampióna, …….Na výstavách jsme poznali spoustu lidí, se kterými se dobře povídalo o naší společné lásce k čuvačům…..
Potkali jsme se i s pejskem jménem Rony podle průkazu původu Ben Černý korálek, který se stal nakonec otcem našich prvních štěňátek. Krytí proběhlo bez větších obtíží, i když byli nezkušení pes, fena i my majitelé. Odchovat první vrh bylo pro nás všechny veliké úsilí, protože jsme neměli žádné zkušenosti.
Velkým poradcem při našich dotazech se stala poradkyně chovu ze Slovenska, paní
Jana Goliášová. Z chovatelské stanice
Janin ranč.Trpělivě nám dávala rady, abychom vše dobře zvládli.
Odměnou nám byl bezproblémový porod a 7 štěňátek. Bylo to nádherných 5 holek a dva kluci.
...a tak jsme se dostali k chovatelství…..
Samozřejmě, že jsme se nedokázali vzdát všech našich štěňátek, a tak zůstala doma Akki Bílé království. Kdyby odešla všechna štěňátka, bylo by u nás najednou moc prázdna. Nevybírali jsme si štěňátko my, ale ona nás. Stejně tak, jako byla Zora naším prvním psem, Akki získala svoje prvenství v tom, že patřila k našemu prvnímu vrhu, na který se nezapomíná.
Na podzim roku 2004 se nám naskytla příležitost poskytnout domov pejskovi, kterému zemřela panička. 7. 11. 2004 jsme si odváželi domů se smíšenými pocity Kazana. Zvykne si u nás? Najdeme k sobě cestu? Jak si získat jeho důvěru ? Všechny tyto otázky se nakonec ukázali jako zbytečné.
Kazan Janin ranč byl opravdu pes s velikým srdcem. Po vyšetření u veterináře se ukázalo, že bude třeba zahájit léčebnou kůru. Kazan trpěl žaludečními vředy. I když se ze své nemoci pomalu zotavoval nakonec po dvou měsících pobytu u nás 6. 1. 2005 zemřel. I Kazan si u nás získal prvenství na které se nezapomíná. Byl prvním našim psem, protože do té doby jsme měli zkušenost pouze s fenkami.
V našich srdcích zůstalo veliké prázdno. Nikdo ho nemůže nahradit. Kdo Kazana znal, jistě mi dá za pravdu, že odešel velikán svého plemene nejen svou krásou, ale i svou povahou.
Essy Bílé království
je Kazanova dcera. Zůstala doma, aby zmírnila smutek v našich srdcích. Kazan je nenahraditelný a Essy dělá čest svému tatínkovi, který ji už bohužel nepoznal. Upřímný pohled do jejích očí mi Kazana stále připomíná. Stala se prvním potomkem ze spojení naší fenky i našeho psa.
Chelsey Bílé království
je v současné době nejmladším členem naší smečky.
Je krásné vidět vedle sebe vyrůstat 3 generace.
Babička Zora se od Chelsey nechá vyprovokovat k honičkám, a tak máme o zábavu postarané.
Příroda si s námi trochu pohrála a krytí, ze kterého se nám naše Chelsey narodila, se uskutečnilo přesně na štědrý den. To si prostě jen tak někdo nenaplánuje .
Každý pes je jedinečný a v našich srdcích má své místo.
Bílé království
Tímto příběh „O Nás“ nekončí. V chovu se děje stále něco nového. Díky čuvačům jsme poznali spoustu milých lidí a přátel.
Není to už jen náš koníček, ale kůň celé rodiny.
V současné době nás můžete potkat i na čuvačích víkendech, které si nenecháme uniknout.
O plemeni:Slovenský čuvač
FCI I/142, zkratka SC, původ Slovensko
POUŽITÍ: pastevecký pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina I - ovčáčtí psi a honáčtí psi
(s výjimkou švýcarských salašnických psů)
Sekce I - ovčáčtí psi
Bez pracovní zkoušky
Historie: Slovenský čuvač, který patří ke skupině bílých
horských a pasteveckých psů, byl FCI uznaný 18.8.1965.
Chovem čistokrevných slovenských čuvačů se zabývají
chovatelé na Slovensku a v Čechách od 30tých let 20.století;
Prof. MVDr. Antonín Hrůza zaregistroval do plemenné
knihy první vrh 4.6.1929. Chovatelský klub byl založený
v roce 1933.
Celkový vzhled a schopnosti: Horský pes tvrdé konstituce,
statné postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou
kostru a živou, ostražitou, neohroženou a bystrou povahu.
Je přizpůsoben drsnému podnebí. Slovenský čuvač je mírně obdélníkového tvaru v poměru 9:10 na silných, dost vysokých nohách. Účelové zařazení je dané odpradávna používáním slovenského čuvače jako pasteveckého psa na horských loukách a strážného psa na střežení příbytků a hranic.Podle staré pastevecké tradice se chová vždy v bílé barvě, aby se i v noci dal rozpoznat od dravých šelem.
Hlava: Tlama je silná, má rovný profil a zabírá téměř polovinu délky hlavy. Je dost široká a mírně se zužuje k tupým nozdrám černé barvy. Pysky jsou přimknuté v koutkách uzavřeného tvaru, s černou sliznicí, která tlamu úzce a bez převisů lemuje. Čelisti jsou silné, s pravidelným, vždy s úplným chrupem a s nůžkovým skusem. Sklon čela mírný. Lebka silná, v mozkové časti široká, čelo zřetelné, široké, s plytkou úžlabinkou, ubíhající dozadu. Temeno hlavy je ploché. Profil temene je mírně zaoblený. Oči tmavohnědé, oválné, bystrého pohledu, přímé polohy. Víčka jsou černé, sliznice vnitřních koutků je tmavá, dojem výrazný. Uši jsou vysoko nasazené, klopené do bočně neseného \\\"V\\\" podél hlavy. Srst na uchu je od poloviny krátká, jemná. Dolní okraj ucha v klidu sahá maximálně ke koutkům pysků. Krk je posazený přímo a při vzrušení je vysoko nesený. Je stejně dlouhý jako hlava; u psů je velmi silný, bez laloku a s pěknou hřívou.
Tělo: Prsa široká. Hrudník v žebrech dobře vyklenutý. Záda rovná, v bedrech mírně klenutá, středně dlouhá, silná. Břicho a slabiny jsou přiměřené k trupu, mírně vtáhnuté. Zadek je silný, čtvercový, lehce skloněný. Ocas níž nasazený, v klidu svislí, sahající po paty. Při vzrušení a v pohybu je nesený obloukovitě nad záda.
Končetiny:
Přední nohy: Postoj je přímý, sloupovitý, s dobrým zauhlením ramena a lokte, tlapy jsou silné, okrouhlé a zavřené. Končetiny jsou vcelku dost vysoké, hlavně u psa. Tlapka má silné prsty a drápy, pevnou klenbu, zavřený tvar, masité černé polštářky a je dobře zarostlá srstí.
Zadní nohy: Zadek se stehnem tvoří svalnatý, značně široký celek podlouhlého tvaru. Koleno je svalnaté, dobře zahnuté. Lýtka svalnatá. Zadní nohy jsou trochu delší než přední.
Srst: Hustá, bílé barvy, žlutavý nádech u kořene uší je přípustný, ale nežádoucí; zřetelné žluté skvrny jsou nepřípustné. Kromě hlavy a končetin tvoří srst hustý, huňatý kožich, bez cestičky na zádech a bez závěsů na ocase a zadní části stehen. Psi mají nápadnou hřívu. Srst na hlavě a končetinách je krátká, přiléhavá, na zadních stranách končetin trochu delší. Srst je 5-15 cm dlouhá, v hřívě nejhrubší. Kyprost a uzavření kožichu jsou podmínkou. V létě vylíná, kožich ztratí na huňatosti, ale stále si udržuje kyprost a na zádech netvoří cestičku.
Kůže: Na trupu volná, na ostatních částech těla těsně přiléhající k tělu, s růžovou pokožkou, pigmentovanou černě jen v okolí nozder, tlamy a očí, kde přechází do tmavých sliznic. Černý pigment mají také polštářky tlapek.
Chůze: Slovenský čuvač se pohybuje lehce, obratně a rychle v každém terénu a za každého počasí. S oblibou kluše.
Velikost: Výška psa v kohoutku je 62-70 cm, feny 59-65 cm.
Chyby:
Lehké chyby: plochá a plytká hruď, následky rachitídy nebo psinky, nesymetrický chvost, nesymetrické uši, pysky odtáhnuté od sebe, splývavá, anebo úplně kučeravá srst, slabé osrstění břicha, slabin a pohlavních orgánů.
Těžké chyby: neúplný chrup, medvědí tlapy, velmi uvolněné pysky, skvrny na víčkách a pyscích.
Vylučující chyby: předkus, podkus, klešťový skus, žluté skvrny kožichu, úplně světlé dravčí oko, růžové skvrny na nose a kryptorchizmus.