Maďarsko (cestopis) (Hungary)

Zvětšit :::

Název CZ: Maďarská republika Název ENG: Hungary Originální název: Magyar Koztarsasag Hlavní město: Budapešť (1 911 000 obyv.) Počet obyvatel: 10 035 000 Rozloha (km2): 93 030 Hustota osob/km2: 107,9 Umístění: Střední Evropa Sousedi: Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina Úřední jazyk: maďarština Gramotnost: 99 % Náboženství: katolíci (68%), protestanti (25%), bez vyznání (8%) Národnostní složení: Maďaři (90%), Romové (4%), Němci, Židé, Slováci Politický stav: republika Členství v mezinárodních organizacích: EU, NATO, OSN, CEFTA, CE, OBSE, OECD Měna: forint (HUF) = 100 fillerů Kurz (Kč): 100 forinfů = 12,093 (25. 8. 2005) Časové pásmo: UTC +1, SEČ Mezinárodní zkratka: HUN Doména (internet): .hu Předvolba (telefon): 0036, 00361 (Budapešť) mobil: 003620, 003670, 003660, 003630 Ekonomika: Patří ke státům, které se 90. let 20. stol. transformovaly ekonomiky socialistického typu na tržní. Hlavní odvětví ekonomiky: průmysl HDP (USD): 139,7 mld. HDP (na 1 obyv. v USD): 13 900 Vodní plocha (km2): 690 Velká města: Debrecín, Miskolc, Segedín Hlavní řeky: Dunaj Moře: nemá Podnebí: mírný pás Úhrn srážek: 630 mm Roční teploty: 0,1°C (v zimě) až 22°C (v létě) Reliéf: na většině východní části země se rozkládá Velká uherská nížina, na sever od ní leží nevysoké vrchy (Börzsöny 938 m n. m., Cserhát a Mátra 1000 m n. m., Bukové hory); západní část země je členitější; na jihu leží nízké pohoří Mecsek; na severozápadě leží Malá uherská nížina; na západní hranici s Rakouskem se táhnou nevysoké výběžky alpské soustavy Flora: lesy mírného pásu Fauna: prase divoké, jelen, srnky, koně, lišky, čáp aj. Využití plochy: orná půda (51%), lesy (19%), pastviny (12%), ostatní Zajímavosti (architektura): Budapešť (budova parlamentu, centrum), palác Fertöd Zajímavosti (příroda): Popis státu: Historie: Těží se hnědé a černé uhlí, ropa, zemní plyn, uran, zlato, mangan, bauxit, vápenec. Pěstuje se obilí, kukuřice, brambory, slunečnice, rajčata, vinná réva, vlašské ořechy, len, konopí. Vývoz: potraviny, suroviny, paliva, stroje a zařízení. Dovoz: potraviny, spotřební zboží, paliva, stroje, dopravní prostředky. Hlavními obchodními partnery jsou Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Polsko, Česko, USA. Maďarský Balaton: Očima cestovatele... Úvod. Hodně velkým dobrodružstvím je cestování na motocyklech malé kubatury. Po cestování na fechtlech po slovenských Malých Karpatech v loňském roce, byla touha se podívat někam dál. Moře se nám zdálo být jako moc velký sousto na to, abychom to zvládli a hlavně, aby to zvládly tyto už dnes veteránští (nikoli vetešničští) stařečci. Problém vznikl už hned na začátku, a to s termínem, já měl v plánu, aby jela, co největší banda lidí na fichtlech (JAWA 21 – Pionýr ). Vypadalo to, že budeme alespoň tři, ale pak v chybách datumů, dali někteří přednost Ukrajině na kolech. Vzhledem k tomu, že prázdninové počasí letos přálo jen dešti, tak už jsme nemohli čekat na návrat člena naší fechtlové skupiny z Ukrajiny, i tak byl jeho návrat z tak pochybné země dost nepravděpodobný(Buďme rádi, že to tak nebylo a vrátil se ☺ ). Zůstali jsme v tom jen Ondra a já (Martin). Gabčíkovo, přes most do Maďarska. Vyjeli jsme ve středu ráno a to rovnou neznámému osudu vstříc. Cestu jsme naplánovali přes Břeclav, hraniční přechod Lanžhot-Kůty dále na Plavecký Mikuláš přes místní tankodromovou silnici poslední třídy. Silnice, kterou jedeme, prochází přímo přes vojenský prostor Záhorie a končí v Plaveckém Mikuláši. V Perneku dáváme delší odpočinkovou přestávku motorům, abychom se ihned potom vrhli do nejvyššího převýšení naší cesty – Baba (592m). V Pezinku tankujeme a ihned míříme směr Senec, ale Viničném odbočujeme na vedlejší cestu na Bernolákovo a Ivanku při Dunaji. Asi po 3 hodině odpolední se ocitáme v Šamoríně, kde mám obavy z křížovatky, která protíná hlavní tah z Bratislavi na Dunajskou Stredu, v loni jsme zde 30minut stáli než jsme přejeli tuto křižovatku. Obavy jsou řešeny kruhovým objezdem. Naprosto geniální vynález. Chvíli v centru Šamorína tápu, ale nakonec přece nacházím správnou cestu do Čilistov, přímo na břeh vodného diela Gabčíkova. Zde zůstáváme půldruhé hodiny. „Čistá“ voda v přehradě nás docela osvěžila, klidnou vodu nám na metrové vlny zpestřila proplouvající nákladní loď. Z Čilistov jedeme na plavební komory. Paráda! Jsou fakt obrovské. V mapě objevujeme cestu kolem plavebního kanálu, která vede až do Čunova, což je blízko hraničního přechodu Rajka. Volíme tuto variantu, ač jsme si vědomi, že to bude zajížďka aspoň 100km, ale když se chceme vyhnout se velkoměstu Györ na maďarské straně, který se nedá žádným způsobem objet mimo centrum, nic jiného nezbývá. Ale po několika kilometrech a rozmluvě s místním domorodcem a všude přítomných milionům komárům si to rozmýšlíme a jedeme opět směr Györ. Cestou hledáme místo na nocleh, nemáme stan, jen spacák. Místo k noclehu je velmi obtížné najít, nejsme nikde kryti. Když už konečně se někde ukotvíme, tak komáři nás vyženou, dokonce nás donutili už rozdělané spacáky smotat a rychle odjet. Rozhodujeme se, že pojedeme celou noc a Györem projedeme dnes v noc a za Gyeörem se možná něco najde bez komárů. Je něco po půl desáté večer, tankujeme plné nádrže u Slovnaftu Medlov, a zakrátko jsme na hranicích s Maďarskem. Přejíždíme železný most z příhradové prutové konstrukce. Tma je už jak v pytli a my jsme konečně v naší cílové zemi. První nocleh, trpká cesta k vodě. Györ je velkoměsto podobné Brnu s velmi rozvinutou infrastrukturou. Velký provoz, několik proudů v jednom směru, světelné křižovatky a spousta kruhových objezdů. Už čeho si všímám je daleko lepší značení nežli u nás. Třeba značka hlavní silnice je jak před křižovatkou, tak i těsně za ní, což je výborné , protože někdy nevím na jaké jsem cestě a uvědomím si to až teprve, když vjedu do křižovatky. I směrové cedule jsou více vidět, na každém kruhovém objezdu jedeme směr Balaton- Vesprém, ale po sedmi kruháčích se Balaton ztrácí a zůstává jen Vesprém, pokračujeme tím to směrem. Asi po 2 km zjišťujeme, že jedeme po špatné cestě, ale nevím, kde jsme udělali chybu, rozhodli jsme se pokračovat směrem na Shékesfehérvár namísto Veszprému a na nějaké spojnici přejet na správný směr. Později vidím návěstí na Veszprem chci na něj jet, ale naštěstí mě Ondra předjede a kříči, že je to nájezd na dálnici, uf, to ještě tak, fechtl na dálnici. Někde před Kisbérem Ondrovi praskla žárovka a nocleh je už nutný, za tmy se nedá provést oprava. Kousek u cesty je odbočka někde do polí krytá ze všech stran stromy, lepší místo se už najít nedalo, jen komárů už nejsou miliony, ale stovky. Ráno se budím první, noc stála za starou belu, stěží jsem naspal 3 hodiny. Neustále ty okřídlený kurvy, ač jsem byl zamotaný do spacáků sebe víc, trpěl úmorným vedrem, tak si dokázali najít i milimetrovou štěrbinu a vletět mi až pod spacák, bzučely všude okolo. Chálka, usušení spacáku po ranní rose a dál na jih. V Kispéru odbočujeme směr Vesprém, napojujme se na hlavní tah k Balatonu. Cesta vede přes dlouhé táhlé kopce, přestávky jsou nezbytné. Provoz je vcelku veliký, ale na to, co nás čeká ve Vesprému, to je vlastně pohoda, sem tam jen auto. Vesprém má perfektně postavený objezd kolem města. 5 proudů v jednom směru, dvouproudé kruhové objezdy (alespoň se po nich jezdilo ve dvou proudech). Značení je pro nás šílené, tak kroužíme po okruhu tam a zpět. Nakonec někam odbočíme a na prvním vhodném místě(zastávka autobusu i s budku, výborná věc, je v ní stín) hledáme v mapě, kde opravdu jsme, nevíme na křižovatce zastavuje auto ptá se nás jestli nechceme poradit, jenže v maďarštině, ale naštěstí umí dobře německy. Jsme nasměrováni a vyrážíme na cestu. Konečně voda. Jenže je neskutečný problém se k ní dostat. Všude okolo placené pláže nebo naprosto nepropustný šáchor. Moc civilizace. V Balatonalmandi Ondra šteluje předstih na svém pinckovi(modrý), já se jdu projít podél dlouhé ulice, která je využívána jako parkoviště pro blízkou pláž. Po půl hodině se vydáváme na cestu, projíždíme přes BalatonFüred směrem k poloostrovu Tihany, kde hned u hlavní cesty zastavujeme, parkujeme fechtly na chodník a skáčeme přes zeď do modrozelené čisté vody(fakt čisté), potkat nás tam policajt, tak nevím nevím. Vzhledem k tomu, že už byla pozdní hodina odpolední, začínáme uvažovat o hledání dobrého místa na přespání. Naše představa byla taková: na opuštěné pláži 10m od břehu a vedle spacáků stojící fechtly. Ale jak už jsem říkal moc civilizace, a za každý přístup se k vodě všude platí, tak to bylo velmi těžké. Projeli jsme městem Tihany a těsně před vyjetím z poloostrova je cedule „STRAND“ odbočujeme s pocitem nadějí, že tam nás potká štěstí, už i ta cesta by tomu mohla nasvědčovat, uzunká rozbitá asfaltka tak akorád pro jedno osobní auto. Na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad…, hrad tam nebyl ale placené parkoviště, za kterým šla vidět malá pláž. Chvíli stojíme stranou a rozmýšlíme. Výběrčí na parkovišti nás pozorují. Začínám se s nimi bavit, jeden z nich umí dobře německy, ptám se ho kolik by nás stál vstup na celou noc, říká že, vstup je zdarma, ale parkovné se platí. Chvíli se bavíme a nakonec se ho ptám jestli by jsme tu moli přenocovat. Nechápe proč a nechce dovolit, prý spát na pláži je zakázané. Po chvíli smlouvání a dodržení nějakých zákazů je svoleno, na řadu přichází za jakou cenu, chvíli smlouvám a cena se zastavuje na 400Ft. (Víte že dobrý den se řekne maďarsky "Jó napót kiványok" ) Byla to malá pláž, ale silně obléhána převážně německými turisty.Čekali jsme na parkovišti u strojů, na kterých jsme měli naše věci a doufali, že pláž se brzy vylidní, abychom se také mohli vykoupat a hlavně připravit se na noc. Večer byla voda velmi příjemně teplá a prázdná od turistů. Pěkné klidné prostředí, daleko od prvních obývaných domů s výhledem přímo na noční Siofók. Hledání pláže podle naších představ, jižní strana jezera. Noc ale opět nestála za nic, spousta komárů, zas jsem nic nenaspal. Nad ránem asi o půl 5, jsem to vzdal a snažil jsem se utéci před bodavým hmyzem do vody, nevyšlo to, byl všude. Před osmou hodinou odjíždíme dál podél břehů Balatonu směrem k městu Keszthely. Cestou odbočujeme k Balatongyörök s tím, že najdeme nějaké místo na pláži, kde s neplatí za vstup, ale všude se nám opakuje stejný obrázek, zaplatit za parkoviště, za vstup na pobřeží, což se nám nelíbí. Jsme unaveni, jak z fechtlů, máme najetou už přes 500 km, což na vibračním přibližovadle není žádný med a spánku v noci také moc nebylo, rozhodujeme se, že někde musíme najít pláž, kde zaparkujeme kousek od vody, bude tam prázdno, odpočinem si a následující noc se vydáme na noční zpáteční cestu. Keszthely úspěšně projíždíme směrem dál na jižní stranu obrovského jezera. Za městem BalatonBerény vidím ulici rozestavěných domků přímo u břehů modrozelené vody. Otáčíme se a hledáme nejbližší cestu. Zjišťuji, že domky jsou už obývány a zakotvit někomu na zahradě asi není příliš vhodné, ale v řadě zástavby se objevuje jeden opravdu rozestavěný s volnou vedlejší parcelou. U stavby je několik zedníků, nevím jestli nepřijdou problémy, ale risknem to. Ptám se mojí „famózní“ němčinou, jestli můžeme jít k vodě, oni melou cosi o jáááváááá, nevím co to znamená, až Ondra na mne volá už od břehu. „Ptá se jestli je to Jawa“. Tak jim odpovídám, rádi by dali krátkou řeč, ono přece asi každá padesátka někde v zahraničí udivuje, jenže jazyková bariéra je svině. Naprostá paráda, pobřeží jen pro nás. Voda je teplá s bahnitým dnem posetým spousty škeblemi. Od břehu je velmi mělká voda, až do vzdálenosti cca 200m, se dá došáhnout na dno, výborné taky je, že v této vzdálenosti jsou lavičky. Zbytek odpoledne trávíme zde. Dospáváme chybějící deficit z předchozích nocí na střídačku s koupáním. Jen trošku strach je o věci na břehu, když jsme oba ve vodě. Kolem šesté hodiny odpolední vyrážíme na zpáteční cestu. Vracíme se zpět směrem na Keszthely, kde zastavujem v místním intersparu. Dokoupíme nezbytně nutné věci, chleba pití. Já čekám zatím na parkovišti u strojů, a mám možnost slyšet maďarštinu z místní reklamy v obchodu. Naprosto zajímavý jazyk, trochu mi připomíná němčinu, až na to že rozumím kulový( ikdyž rozumím i tak prd :) ). Cestu jsme zvolili jiným směrem, než jsme přijeli , pojedeme na Pápa přes Tapolcu, Devescser. Než odbočíme směr domov, tak stále máme krásný pohled na Balaton. Cesta vede v těchto místech dost vysoko nad hladinou, jezero je obklopeno kopci, které tvoří nezapomenutelné panorama. Opět máme prázdnou nádrž, zastavujme u benzinky na hlavní cestě. Asi je to jediná benzinka široko daleko, proto je u ní spousta zákazníků. Čekáme poměrně dlouho než na nás přichází řada. U poklady zažívám pěkné exemporo. Hádám se s pokladním a to dost vytrvale, že mi vrátil o sto forintů méně, a to v němčině(dnes nechápu kde se ve mně vzala ta odvaha v němině se hádat ).Až po chvíli(byly to tak 4minuty slovní bitky), se ozývá nějaký Maďar: „Can i help you?“ Už se hádám dost v němčině a do angliny se mi nechce přeorientovávat mysl, vysvětlím mu to v „dojču“. Kupodivu chápe a vysvětlí mi to taky, dost obrazně a názorně na to abych to pochopil i já, že mám vráceno dobře. Koho by asi napadlo, že 100Ft bude menší mince než 20Ft. Ten průměrem malý peníz jsem považoval i za peníz malý hodnotou. Radši rychle odjíždíme pryč. Cesta vede mezi kopce a vinohrady. Vcelku zajímává krajina. Provoz se stává téměř nulovým, a to je pátek. Noční cesta na zpět. Vzdálenost k domovu se zmenšuje každou minutou. Fechtli táhnou jako nikdy předtím. To dělá rozdíl teplot. Našim cílem pro přespání je Hlaboké jezero v Seneci. Od loňského roku vím, že je tam krásné prostředí a čistá voda. Nikde se nezdržujeme. Až o půl jedenácté večer, kdy je všude kolem tma, mi začíná nějak podezřele plavat fechtl. Jen si říkám at to není pichlé kolo. Kurva je ! Jsme asi 300m od velké křižovatky u města Pápa. Tlačím fechtla asi půl kiláku někde k veřejnému osvětlení. Stavíme fechtla přímo pod lampu. Kousek dál je hlouček místní mládeže. Když nás zpozorují, přemístí se do naší společnosti. Snažím se navázat řeč, prohodíme několik vět, ale že by byli znalí v cizí řeči, to se říci nedá. Rychle měníme kolo, najednou se jeden z nich zvedá a podává nám ruku, mumlá něco v Maďarštině a utíká rychle na autobus. Tohle mě fakt mile překvapilo. V průběhu opravy, přišla 12letá holka, která asi jako jediná uměla trošku anglicky(starší kluky strčila do kapsy s jejich nehrabanou němčinou). Nakonec jsme udělali fotku. A valíme dál směrem na Györ. Něco před periferii města zjišťuji, že mi vypověděl službu tachometr. Na kraji Györu je Tesco s benzinkou. Přijíždíme přesně o půlnoci. Čekáme půl hodiny na otevření pumpy. Já se snažím spravit tachometr, kolem jedou policajti a nějak zvláštně si nás prohlíží. Buď se jim nelíbí, že spravuji tachometr, nebo že jsem jezdil po parkovišti bez helmy, hlavně že nic nechtějí. O půl jedné vyjíždíme opět na cestu. Nebyla to žádná sranda, tak krásně jak jsme projeli tímto velkoměstem v obrovském provozu směrem k Balatonu, se nám nedaří ho projet směrem k domovu. Bloudíme, ještě že je nulový provoz. Na hranice přijíždím už pořádně unavený, chce se mi hrozně spát, ale cíl byl jasný a je vzdálenost, vzhledem k dnešním ujetým kilometrům jako celku, už kratší. Cestou si zpívám abych neusnul. Fakt velká spánková krize. Než jsme přijeli na okraj Šamorína, tak jsem dostal 6x mikrospánek. Je to pěkně velká svině. Pro ty co to neznají: člověk má otevřené oči, ví co dělá, uvědomuje si, že mu jde o život(když jedou do protisměru auta) vše okolo vnímá , ale nedokáže reagovat na podměty. Jednou jsem vjel za krajnici, a párkrát jízda prostředkem silnice. Benzinka na okraji Šamorína je otevřená. Jaká spása pro mě. Naprosto už dneska vyčerpán jdu dovnitř a prosím o kafé. Ti dva kolíci co tam jsou se mě pořád vyptávají jaký kafé, já jim vůbec nerozumím, stále slyším vvrrrrrrr(monotonií zvuk) a vibruje mi celé tělo. Pak si koupím čokoládu, pul hodinky se dávám nějak do pořádku s tím, že vyrazíme dál na cestu. Je půl páté ráno, začíná se rozednívat. Nechápu, že furt Ondra je ready. Do Senecu je to už „jen“ 28km. Snad to nějak přežiji. Cesta už je pro mě utrpením, těším se až někde do spacáku zalehnu a budu spát. Konečně Senec. Rychle najít cestu k jezeru. Chvíli bloudím,na můj mozek už toho bylo dost. Na břehu zastavujeme, roztahujeme spacáky a uleháme dovnitř. Usínám okamžitě, je něco před šestou. Brzy mě budí slunce, otáčím fechtla a posunu spacák do jeho stínu. Kolem deváté je už všude okolo hodně rušno. Sobota, spousty lidí začínají obléhat břehy. Je po spánku. K hranicím a až domů. Jak lidi moc nemám ve velkým množství rád, tak tady mi ani snad nevadí. Koupání je fakt kvalitní, voda je nádherně křišťálově čistá. Kolem poledne odjíždíme. Ondra tankuje v Penzinku u Slovnaftu. Já liji do nádrže 2litry co táhnu stále s sebou. Musí mi vydržet ještě 120km na cestu domů. Z Penzinku rovnou na Babu. Cestou děláme dvě zastávky. U druhé potkáváme bandu českých motorkářů, diví se, že to ty naše herky vydrželi. Pak už jen rovnou na Malacky, Kůty, Lanžhot a Břeclav a blízký domov. Krajina od Perneku k hranicím je v celku fádní, nebudu ji popisov, jen se zmíním, že jsem toho už měl docela plný kecky. Chtělo se mi hrozně spát a těšil jsem se už domů, ale na druhou stranu mi bylo líto, že tento, svým způsobem unikátní výlet, už končí. Článek v rámci spolupráce poskytla webová stránka: balatonnafechtlech.kvalitne.cz/