Kardiologie (Veterinární zákroky)

Zvětšit :::

Kardiologický pacient Odhalit onemocnění srdce je otázkou včasného vyšetření pacienta, jinými slovy, pacient se nejprve musí dostavit včas k lékaři - specialistovi, aby bylo možné onemocnění potvrdit. Lidský pacient svému ošetřujícímu lékaři může bez problémů sdělit veškeré pocity a subtilní problémy s onemocněním srdce často spojené. Může se mu svěřit s horším dýcháním poté co dobíhá tramvaj, říci mu o píchání na hrudníku po průšvihu nezdárné ratolesti, o návalech krve v obličeji před tím, než se má dostavit k šéfovi na kobereček, o brnění v levé paži záhy po hádce s manželkou, o sevřeném hrdle v nevětraných prostorech a dalších velmi mírných příznacích, které doprovázejí začátek srdečních onemocnění. Tyto informace nám psí nebo kočičí pacient nikdy neposkytne. To také bývá příčinou toho, že tato onemocnění dlouhou dobu unikají pozornosti a k veterinárnímu lékaři je pacient přiveden většinou dosti pozdě. Ale začněme od začátku. Odhlédneme-li od vrozených srdečních vad, o kterých hovoříme níže, je obraz kardiologického pacienta ve většině případů následující. První návštěva u veterinárního lékaře nastává ve stáří pacienta mezi 5 až 7 rokem. Nástup těchto příznaků může být velmi rychlý. Majitel často tvrdí, že pes musí mít "kost v krku", neboť pacient se jakoby dáví, těžce dýchá, je unavený, nemá zájem ani o ty nejoblíbenější hry, nevítá páníčka a zkrátka "není to on". Po krátkém rozhovoru s majitelem vyjde najevo, že občasné pokašlávání pozoruje na pejskovi již delší dobu, často týdny i měsíce, ale nepřikládal tomu žádnou důležitost. Kašel je ale po dlouhou dobu jediným pozorovatelným příznakem srdečního onemocnění u psů. Platí velmi jednoduchá zásada. Každý další den bez léčby jen zhoršuje pacientův stav. V praxi se běžně stává, že pacienti nejsou bez léčby, den, ale měsíce a roky. K veterináři se pak dostaví ve stavu, kdy i sebelepší péče nedokáže zabránit nejhoršímu. Dochází záhy k srdečnímu selhání, otoku plic a úhynu pacienta. Plemenná dispozice k srdečním onemocněním Mnohá srdeční onemocnění se daleko častěji vyskytují u konkrétních plemen. Malá plemena častěji trpívají na tzv. endokardiózy, jež se projevují deformací srdečních chlopní. U velkých plemen se zase častěji vyskytuje tzv. kardiomyopatie, při níž dochází k degeneraci srdečního svalu. Vrozené srdeční vady Tato onemocnění srdce jsou jako jediná zjišťována již u mladých psů a štěňat. Jedná se o vrozené anomálie v anatomickém utváření jednotlivých srdečních oddílů, případně velkých cév. Podle míry postižení se odvíjí závažnost příznaků, kterými se onemocnění projevuje. Nejčastějšími příznaky jsou únava, apatie, snížený apetit, dušnost, kašel přecházející až v dávení, občasné mdloby. Většina vrozených srdečních vad u psů je neléčitelná v současných podmínkách veterinární medicíny. Patří mezi ně například aortální stenóza, pulmonální stenóza, perzistující ductus arteriosus, defekty komorového septa, defekty síňového septa apod. Vyšetření kardiologického pacienta Onemocnění srdce má mnoho příčin, přestože se tato onemocnění navenek projevují často podobným způsobem. Jejich léčba však vyžaduje velmi individuální přístup. Je tedy vrcholně důležité od pacienta získat co nejpodrobnější diagnózu. Pro její získání je nutná především důkladná * anamnéza - co nejvíce informací od majitele, jaké potíže pacient má, za jakých okolností dochází ke zhoršení stavu, jak dlouho potíže pozoruje atd. Dalším nezbytným krokem je pečlivé * klinické vyšetření - poslech pacienta fonendoskopem. Nezbytné je pak * rentgenové vyšetření hrudníku pacienta, vyšetření pomocí EKG a * vyšetření srdce ultrazvukem Teprve po tomto specielním odborném vyšetření je možné stanovit co nejpřesnější diagnózu a naordinovat další léčbu pacienta. Obr. Získání kvalitního EKG je u některého pacienta problém. Není proto nutné striktně trvat na poloze na pravém boku. Je lepší získat alespoň nějaké EKG než žádné. Poloha v sedě je v mnoha případech dostačující. Je možné polohovat pacienta i v leže na hrudníku nebo menší pacienty v majitelově náruči. Na obrázku německý krátkosrstý ohař s nasazenými elektrodami snímající čtyři končetinové a čtyři hrudní svody. Péče o kardiologického pacienta V případě srdečních onemocnění se musíme smířit se smutnou skutečností, že tohoto onemocnění se pacient po zbývající část života již nezbaví. Naordinovaná léčba se snaží zmírnit příznaky onemocnění, popř. zpomalit nebo zastavit jeho další zhoršování. Podávání léčiv je tedy doživotní a ve většině případů jsou k započaté léčbě postupem času podle měnících se projevů přidávána léčiva další. Naprosto nezbytnou podmínkou léčby je velmi úzká spolupráce majitele pacienta s veterinárním lékařem. Pravidelné kontroly aktuálního zdravotního stavu dle pokynů veterináře jsou nezbytností, samozřejmostí jsou pak v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu. Stejně tak by majitel měl přijmout fakt, že kardiologický pacient bude za výrazného přispění svého majitele změnit některé životní návyky a činnosti. Týká se to především pohybové aktivity. Jakákoliv fyzická zátěž může přispět ke zhoršení pacientova stavu. Bylo by velmi neprozřetelné např. pacienta nechat běhat vedle kola, hrát si s jiným psem apod. Argument "ale on to dělal vždycky" je jen snaha zavírat oči před nastalou situací. Pacient by měl být stále pod kontrolou svého majitele, neměl by se například pohybovat bez dozoru po dvoře, po zahradě, neboť ho může k nežádoucí aktivitě provokovat cokoli mimo jeho pozemek za plotem a dojde opět ke zhoršení zdravotního stavu. Doporučují se spíše kratší a častější vycházky na vodítku. Je nutné mít na paměti i skutečnost, že i emoce je pro srdíčko nežádoucí zátěž, obzvlášť emoce pravidelně vyvolávaná. A to nejen negativní emoce (kárání, zbytečně razantní povely, strach z čehokoliv), ale i kladné emoce (vítání, vyvolávání těšení se na něco apod.). V neposlední řadě je nutné dbát na udržení případně snížení tělesné hmotnosti pacienta, který snižuje svoji pohybovou aktivitu a při stejné krmné dávce by brzy začal přibývat na váze. Článek poskytla Veterinární klinika Jičín-VET: www.jicinvet.cz