Východosibiřská lajka (Laika Vostotchno-Sibirskaia, East Siberian Laika)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: rus.: Lajka Vastotchno-Sibirskaja PŮVOD: Vyšlechtěna byla v oblasti východní Sibiře a Dálného východu v 19. století, a to křížením evenských, lamutských, amurských a jiných lajek pro lov zvěře a ptactva v pásmu lesů a lesotunder. POPIS: Plemeno bylo zaregistrováno v roce 1947. Východosibiřská lajka je největší plemeno loveckých lajek. Hlava má klínovitý tvar s širokou mozkovnou. Délka čenichové partie je o něco kratší než délka lebeční části. Přechod od čela k čenichu je pozvolný. Nos je černý. Nevelké oválné oči jsou šikmo položené, tmavě hnědé nebo hnědé barvy. Uši mají tvar trojúhelníku, jsou drženy vzpřímeně a posazeny na úrovni očí. Hrudník je hluboký, sahající k loktům nebo pod ně, břicho lehce vtažené. Ocas je nad hřbetem zatočený do kruhu nebo srpu. Jeho chov v městských podmínkách je bezproblémový. Lze ho snadno vycvičit, při správné výchově je poslušný. Bývá všeobecně oblíbený. VÝŠKA: Pes má v kohoutku 55 až 63 cm. Fena má v kohoutku 53 až 61 cm. VÁHA: V rozmezí 18 až 23 kg. SRST: Srst je dlouhá, sametová, pesíky tvrdé, hrubé a husté, podsada hustá a měkká. Na krku a plecích je srst hustší, tvoří límec, na přední straně zadních nohou jsou „třásně“. Zbarvení: černé se skrvnami, jednobarevné černé, šedé, rezavé a všechny odstíny hnědé. CHARAKTER: Pohyblivý, klidný pes, s vyrovnanou povahou, velmi podobný vlkovi. PÉČE: Potřebuje pravidelnou fyzickou zátěž a dlouhé procházky. PLEMENO: FCI V. - Špicové a primitivní typy. Sekce 7 – Severská lovecká plemena. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : VSL ČÍSLO STANDARDU: 305 / 03.05.1980 (Rusko)