Guzmánie (Guzmania)

Zvětšit :::

BOTANICKÝ NÁZEV: Guzmania, Guzmania lingulata. POPIS: Bromélie, je „ananasovitá“ rostlina. Většina bromélií pochází z Centrální a Jižní Ameriky. Některé bromélie rostou na suchých, polopustých místech, jiné v deštných tropických pralesích. Většina broméliíí jsou epifyty, tzn. že se zachycují kmenů a větví stromů svými krátkými kořeny, silnými jako drát a živí se atmosférickými srážkami, tzn. rostlinným humusem, který se hromadí v trhlinách kůry. Mezi bromélie patří i zemní rostliny. Bromélie má zkrácený stvol a listy tvoří růžici buď křehkou nebo natolik pevnou, aby se vytvořila nádržka (listová cisterna), ze které rostlina získává vodu. Takový způsob udržování vlhkosti je vzácný, neboť mnoho rostlin nemůže zdárně existovat, když jsou jejich rostoucí části stále zality vodou. Šupinky na listech bromélií připomínají moučný poprašek a jsou schopny pohlcovat ze vzduchu vlhkost. Nezvykle dekorativní je květenství bromélií. Listeny mnohých z nich jsou zbarveny. Květenství má všechny možné tvary a rozměry, jsou to jak "bubnovité hůlky", tak květenství ve tvaru kopí nebo meče, „rozházená košťátka“ na silných barevných stoncích, ale také skryté trsy v růžici s kytičkami, sotva se tyčící nad listovou cisternou. U některých bromélií se po odkvětu objevují jedlé plody. Aby mohla rostlina vykvést, musí lupenová růžice uhynout. Kolem ní se obvykle objevují dceřiné růžice, které slouží k množení. Bromélii se dobře daří na jasném rozptýleném světle a v teplém prostředí. Je třeba ji často zalévat a listové „cisterny“ tak pravidelně plnit čerstvou vodou. Pro Bromélie je vhodná směs zeminy s dobrým odvodem vody. Základ tvoří rašelina, přidáme hrubý listový humus, rozdrcenou kůru, perlit nebo hrubozrnný písek. Ve vegetačním období nezapomínejte hnojit. Výhonky mateční rostliny je možné oddělovat jen tehdy, když nabudou tvaru růžice, v jiném případě je obtížné je zakořenit. ČELEĎ: Bromeliaceae, broméliovité. PŮVOD: Centrální a Jižní Amerika. UMÍSTĚNÍ: Bromélii se dobře daří na jasném rozptýleném světle a v teplém prostředí. TEPLOTA: Běžná pokojová teplota, v létě 22 - 25°C, v zimě chladnější, asi 20 - 22°C, minimálně však 18°C. OSVĚTLENÍ: Lehký polostín, nezbytná je ochrana před přímými slunečními paprsky. V zimě je nutná světlá místnost. Nejlepší stanoviště je v bezprostřední blízkosti západního okna. ZALÉVÁNÍ: Guzmánii, tak jako všechny Bromélie, zaléváme do listové růžice. Růžice se plní vodou do dvou třetin. Voda musí být dobře odstátá a mít pokojovou teplotu. Na jaře a v létě musí být růžice stále naplněná vodou, kterou alespoň jednou měsíčně vyměňujeme za čerstvou. V zimě Guzmánii zaléváme velmi opatrně (jednou týdně do půdy). HNOJENÍ: Od května do srpna přihnojujeme jednou měsíčně hnojivem rozpuštěným ve vodě na zálivku, kterou lijeme do růžice. Používáme speciální hnojivo pro bromélie nebo pro obyčejné pokojové rostliny ve čtyřikrát menší dávce než pro jiné rostliny. VLHKOST VZDUCHU: Guzmánie má ráda pravidelné rosení, které je nutností, pokud je rostlina umístěna v příliš teplé místnosti (v zimě s ústředním topení). PŘESAZOVÁNÍ: Obvykle přesazujeme po dvou letech do zeminy složené z jednoho dílu lehké drnovky, 1 dílu rašeliny, 1 dílu listovky a 1 dílu humusu, s příměsí písku. Je možné použít koupenou půdní směs pro orchideje. Nádoba pro sadbu nemusí být příliš hluboká, nejlepší je použít misky. ROZMNOŽOVÁNÍ: Vedlejšími výhony, které se oddělují, když si vytvoří vlastní kořeny. Také se množí semeny, které se vysévají do kypré půdy (směs tvořená z poloviny pískem a z poloviny listovkou). ŠKŮDCI, CHOROBY: Hnědé skvrny na listech: Příčnou bývá popálení sluncem a rostlina potřebuje před přímým slunečním svitem zastínit. Hnědé špičky listů: Nejpravděpodobnější příčinou je suchý vzduch. V období léta se doporučuje rostlinu rosit. Příčnou však také může být nedostatek vody uprostřed růžice nebo použití tvrdé vody. Uhynutí rostliny: U nekvetoucí rostliny je příčinou nadbytek vody. Pokud listová růžice odumře po odkvětu rostliny, je to přirozeným jevem. Hmyz: Nebezpečné bývají puklice a vlnatí červci.