Setři (Hunting dogs)

Zvětšit :::

PŮVOD: Původ dlouhosrstých stavěčů musíme hledat u velkých, ve Velké Británii hojně rozšířených španělů, nazývaných podle typického způsobu lovu settig – spaniel (od anglického slovesa to set – stavět), později zkráceně setr. Ve snaze získat psy větší, rychlejší, dobře stavějící, s vynikajícím čichem, odolné a snadno se podrobující výcviku, chovatelé křížili již vyšlechtěné stavěče s chrty, honiči, retrívry, pudly a pointery. Do 19. století se setři nedělili na jednotlivá plemena, ale byli rozlišováni podle chovů. V Irsku převládali setři s červenými skvrnami, v jižní Anglii bíle grošovaní, ve Skotsku černí s pálením. Protože se začali značně různit svými externími znaky, vznikla nutnost jejich oddělené klasifikace. V roce 1860 na druhé výstavě loveckých psů v Birminghamu došlo k definitivnímu rozdělení setrů na tři plemenné skupiny a určení jejich znaků. Anglický setr, Skotský setr, Irský setr byla však jako samostatná plemena uznána až po schválení jejich standardu počátkem 90. let 19. století. POPIS: V současnosti je setr specializovaný lovecký pes středního vzrůstu, s dlouhou srstí, disponující všemi vlastnostmi stavěče. V Evropě jsou chována všechna plemena setrů, ale nejrozšířenějším z nich je Anglický setr a Irský setr.