Tibetský španěl (Tibetan Spaniel)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Tibetan Spaniel; čes.: Tibetský španěl PŮVOD: Tibetský španěl byl poprvé objeven kolem 8. století v tibetských klášterech, kde měl za úkol kutálet posvátné mlýnky s modlitbami, napsanými na pergamenu. Tibetský španěl byl vycvičen k otáčení mlýnků s cílem, vyvolat duchy. Tato tradice vymizela až poté, co byly vydány čínské zákony, které tyto zvyklosti zakazovaly. Čistokrevný Tibetský španěl byl chován pouze v klášterech, neboť mniši nepřipouštěli křížení těchto psů s jinými plemeny. Rodiči tohoto plemene jsou Tibetský teriér a Lhasa apso. Tibetský španěl je jako plemeno uznán FCI, AKC, KCGB, CKC. POPIS: Tibetský španěl je plemeno dekorativních miniaturních psů. Má harmonickou tělesnou stavbu. V základních obrysech je velmi dobře vyvážený, délka těla mírně převyšuje jeho výšku v kohoutku. Tělo je jen trochu protáhlé. Hlava je v poměru k tělu menší, avšak hrdě nesená. Je robustní, avšak prosta sebemenší hrubosti. Lebka je mírně klenutá, poněkud širší i delší, s mírným, avšak definovaným stopem. Nos je preferovaný v černé barvě. Čenich je střední délky, tupý a tlumený, avšak zcela bez vrásek, se širší a hlubší bradou. Horní čelist je mírně vystouplá. Oči jsou tmavě hnědé a oválné, jsou jasného a zářivého výrazu, střední velikosti, dobře posazené, s černým lemováním. Uši jsou střední velikosti, posazené dosti vysoko, zavěšené, v dospělosti dobře pokryté pernatou srstí. Velké, těžké, nízko posazené uši jsou velmi netypické. Krk je spíše kratší, silný, avšak dobře posazený, je pokrytý „hřívou“ nebo „šátkem“ delších chlupů, který je u psů o něco výraznější, než u fenek. Tělo je od kohoutku po kořen ocasu poněkud delší , než jeho výška v kohoutku. Ocas je vysoko nasazený, bohatě osrstěný, nesený v rozmařilém zatočení, nebo přehozený přes záda. Při stání není padající ocas penalizován. VÝŠKA: Tibetský španěl má v kohoutku cca 25,4 cm. VÁHA: Tibetský španěl má ideální hmotnost v rozmezí 4.1 až 6,8 kg. SRST: Tibetský španěl má svrchní srst v hedvábné struktuře, na hlavě a přední straně nohou je hladká, střední délky, k tělu dobře přiléhavá, na ocasu a hýždích je vkusně delší. Podsrstí je jemné a husté. Uši a zadní část předních nohou jsou hezky zpeřené. Zbarvení není standardem předepsáno. Přípustné jsou libovolné barvy a jejich odstíny. CHARAKTER: Tibetský španěl je živý a nevázaný, poněkud troufalý, avšak pozitivní. Vyniká inteligencí a chápavostí, výborně se podrobuje výcviku. Zbožňuje příslušníky své rodiny, k cizím lidem se však chová chladně a odtažitě. Je ostražitý a loajální, avšak nezávislý. PÉČE: Tibetský španěl má srst, jejíž údržba je velmi jednoduchá. Stačí, když ji jednou až dvakrát týdně pročešete kartáčem. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Tibetský španěl se průměrně dožívá 13 až 14 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Společník mnichů v klášterech. VYUŽITÍ DNES: Společník. PLEMENO: FCI IX. - Společenská plemena a toy Sekce 5 – Tibetská plemena. Bez pracovní zkoušky. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : TS ČÍSLO STANDARDU: 231/ 11. 05. 1998 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987