Především se o kaktusech musí říct, že by bylo chybné považovat je za úplně nenáročné rostliny.
Není úplně jasné, proč se v každé literatuře, jakoby po domluvě, píše o nenáročnosti kaktusů, když to ve skutečnosti není pravda. Já se o kaktusy zajímám dvanáctým rokem a můžu směle říct, že jsem se nesetkala s více náročnou rostlinou, leda s výjimkou lesních kaktusů. U různých autorů se představa o nenáročnosti omezuje pouze na to, že kaktusy nepotřebují často zalévat. Ale vždyť voda není jedinou podmínkou rostlinného života.
Posuďte sami – nadbytek vody – a kaktus shnije, nedostatek světla – zkřivený znetvořený stonek, přihnojení organickým hnojivem – a kaktus může zahynout, přesazení do příliš velké nádoby – kaktus nemusí začít kvést a dokonce být dlouho nemocný, a to, že většina kaktusů potřebuje chladné zimoviště raději ani nezmiňovat. Pročpak se neříká, že tyto rostliny potřebují zvláštní péči?! Já mám hodně nejrůznějších rostlin, hodně jsem jich zasadila, vypěstovala ze semen nebo koupila, rozdávala a sadila nové, ale žádné ze všech rostlin, které jsem měla a mám, nepotřebovaly více pozornosti a péče, než kaktusy. S tím souhlasí i všichni moji známí, u kterých kaktusy neživoří jednoduše na parapetu, ale mají za cíl růst a kvést. Bezesporu jsou mezi kaktusy i zvlášť nenáročné, které rozkvetou lehce a nepotřebují zvláštní pozornost, ale takových není mnoho. Proto by začínající milovník kaktusů měl obrátit pozornost na charakter budoucího svěřence.
Čeleď kaktusovité. Kaktusy zaujímají zvláštní místo mezi celkovou různorodostí pokojových rostlin a liší se od nich jak vnějším vzhledem, tak i podmínkami pěstování. Tato široká čeleď zahrnuje tři podčeledi, které se zásadně odlišují stavbou:
- podčeleď Opuntioideae – jsou to keře, které mají masité ploché nebo válcovité stonky. Všechny opuncie mají charakteristickou členěnou stavbu stonku (u některých je členění stonku málo výrazné). Infinitezimální jehličky – trny (glochidie) jsou charakteristické pouze pro podčeleď Opuntioideae. Některé z podčeledi Opuntioideae v mladém věku mají modifikované masité listy, které s věkem opadávají. Květy jsou většinou samostatné, pravidelné. Plody většiny z podčeledi Opuntioideae jsou jedlé.
- počeleď Peireskoideae – kaktusy, zástupci této podčeledi jsou stromy nebo keře, s kulatými stonky a plochými listy, z areol, které se nachází v průduchách listů mohou vyrůstat trny. Květy kaktusů této podčeledi mohou být samostatné na květních nožkách nebo mohou být shromážděny po několika. Plody většiny Peireskoideae jsou jedlé.
- podčeleď Cereoideae – je to zbylá většina, která zahrnuje nejrozmanitější kaktusy, co se týče vnějšího vzhledu. Jsou zde gigantické stromy (vysoké až 18 m a 1,5 m v průměru – v přírodě) i miniaturní druhy (několikacentimetrové výšky). Zástupci této podčeledi vůbec nemají listy a stavba i tvar stonku mohou být nejrůznější. Mnoho z nich má trny. Některé druhy kaktusů mají jedlé plody.
O kaktusech je v první řadě třeba říct, že všechny patří k sukulentním rostlinám (sukulent – rostlina, která má schopnost dělat zásoby nebo hromadit ve svých buňkách vodu). Většina kaktusů nemá listy, proto funkci fotosyntézy, která je vlastní všem rostlinám, na sebe vzaly stonky. Hlavní rozdíl jakéhokoliv kaktusu od jiných rostlin je v tom, že má areolu – modifikovaný pupen, který je centrem růstu.
Stonky kaktusů mohou mít různou stavbu. Může být žebrovaný, vrásčitý, s výstupky nebo papilami. Žebra mohou být svisle rovná nebo spirálovitě zatočená nebo s malým zakřivením. Zjevnost žeber u kaktusů může být úplně různá, u některých kaktusů jsou téměř nezaznamenatelné. Papily nebo výstupky se také liší jak velikostí, tak i tvarem. Některé kaktusy mohu mít také listy, někdy má kaktus lístky pouze v mládí. Trny – jsou to modifikované listy, mohou být nejrůznějších tvarů, délky, stavby i barvy, ale všechny kaktusy nemusí mít trny povinně, některé kaktusy je vůbec nemají. Trny vyrůstají z areoly a může jich být několik. Některé kaktusy, například opuncie, má trny tak drobné (jsou to glochidie), že si jich zpočátku ani nevšimnete, ale ony jsou natolik trnité a tak lehce přilnou k rukám, že je lepší se rostliny nedotýkat. Některé kaktusy jsou chlupaté – místo trnů nebo spolu s trny z areol vyrůstají chloupky (jsou to také modifikované listy).
Co se vnějšího vzhledu týče, kaktusy jsou natolik různorodé, že o popisu jejich možných tvarů, velikostí a zvláštností by mohla být napsána celá kniha. Někdy jsou si vůbec nepříbuzné kaktusy tak podobné, že je možné si je splést, ale rozdíl se najde vždy, zpravidla je to ve stavbě květů. Květy u kaktusu vyrůstají také z areoly a nemají mateřský hlavní stonek. U jedněch kaktusů se objevuje pouze jeden květ, pokaždé na novém místě, u dalších kaktusů se v období kvetení objeví celá čepice nebo kruh květů. Velikost květů může být od mikroskopických (několik milimetrů) do obrovských (10 cm v průměru, o délce 40 – 45 cm). Některé kaktusy lehce rozkvétají každý rok, některé kvetou velmi zřídka nebo pouze při nejlepších podmínkách pěstování. Kvetení může u kaktusů trvat i několik týdnů, nebo se může počítat pouze na hodiny. Po odkvětu se na kaktusech objeví plody, které mouhou mít různý tvar a velikost, v plodech se vytváří semena, ze kterých po dozrání může vzniknout nová rostlina.