Islandský pes (Iselandsk Farehond / Icelandic sheepdog)Islandský pes je jediný pes islandského původu. Hravý, temperamentní, přátelský, hbitý a vytrvalý pes, je radostný a nikdy není agresvní.
ČESKÝ NÁZEV:
Islandský pes
PŮVOD:
Toto plemeno bylo dovezeno na Island prvními vikingskými osadníky,tedy v letech mezi 874 - 930 n.l.. Islandský pes a způsob jeho práce se v průběhu staletí přizpůsobili místnímu terénu, zemědělským metodám a těžkému boji o přežití islandských obyvatel a stali se nezbytnými ke shánění a pasení stád na zemědělských usedlostech. Oblíbenost tohoto plemene během několika posledních desetiletí vzrostla natolik, že ačkoliv je plemeno dosud málopočetné, není již považováno za mizející.
POPIS:
Je to severský ovčácký špic, pod střední výškou, má vztyčené uši, a zatočený ocas. Tělo je obdélníkového rámce. Výraz je inteligentní, milý a šťastný. Sebevědomé a živé držení těla je typické pro toto plemeno.
Jsou dva typy srsti – dlouhá a krátká. Obě jsou husté a odolávají počasí.
Rozdíl v pohlaví je jasně vyjádřen.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 cm.
Fena má v kohoutku 42 cm.
SRST:
jsou dvě varianty:
krátkosrstá: srst střední délky, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou.
dlouhosrstá: srst je delší než u krátkosrsté varianty, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou.
U obou variant je srst kratší na obličeji, temeni hlavy, uších, přední části končetin a delší na krku, hrudníku a na zadní straně stehen. Ocas je huňatý a délka srsti na ocasu je v poměru s délkou srsti na těle.
Je povolena vícebarevnost, ale jedna z barev vždy musí převládat. Převládající barvy jsou různé odstíny pálené barvy, od krémové k červenohnědé, čokoládová hnědá, šedá a černá. Převládající barvu vždy doprovází barvy bílá. Nejobvyklejší bílé znaky - často nepravidelné - jsou znak na hlavě, límec, hrudník, ponožky různé délky a špička ocasu. Na spodní straně trupu od hrdla ke špičce ocasu se často vyskytuje světlejší odstín. U pálených a šedých jedinců se často vyskytuje černá maska, černé konečky chlupů krycí srsti a někdy i občasné černé chlupy. Černí (trikolorní) jedinci mají černou srst, výše zmíněné bílé znaky a tradiční znaky v jednom z pálených odstínů na lících, nad očima (obočí) a na končetinách. Skvrny výše uvedených barev na bílém pozadí (strakatost) jsou povoleny. Bílá však nesmí úplně převládat.
Srst je dlouhá až 10 cm, rovná, tvrdší struktury, hustá, uzavřená.
Srst islandského ovčáka nevyžaduje moc péče. V období línání se však musí vyčesávat uvolněné chlupy z podsady.
CHARAKTER:
Tento pes je hbitý a vytrvalý. Při práci štěká, čímž shání nebo pohání stádo na pastvině a v horách tak nalézá ztracené ovce. Vždy radostně vítá návštěvníky a nikdy není agresivní. Lovecký pud není nijak silný. Jeto plemeno zvídavé, přátelské, hravé, veselé, nebojácné a rychle se učí nové věci. Vůči dětem je tento pes velmi trpělivý a dobromyslný. S ostatními zvířaty se také snáší bez větších problémů. Islandský pes potřebuje poměrně mnoho pohybu, proto by ho měl brát majitel na pravidelné dlouhé procházky.
PLEMENO:
Skupina 5 – špicové a primitivní plemena, Sekce 3 – severští pastevečtí a ovčáčtí psi.
Pracovní zkouška není požadována.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
ISP
ČÍSLO STANDARDU:
289 ( uznané plemeno FCI )
Datum registrace: 29.11.2000
Historie vzniku plemene...
Islandský pes je jediným islandským původním plemenem. Byl dovezen na Island prvními vikingskými osadníky (v letech mezi 874 - 930 n.l.). Islandský ovčák a jeho způsob práce se v průběhu staletí přizpůsobili místnímu terénu, zemědělským metodám a těžkému boji o přežití islandských obyvatel a stali se nezbytnými ke shánění a pasení stád na zemědělských usedlostech.
Zdroje: FCI – anglická verze plemene, ČMKU |