ROSTLINNÝ SVĚT
Nenáročná, keříkovitá rostlina s neobyčejným květem.
BOTANICKÝ NÁZEV:
Peperomia argyreia, Peperomia arifolia, Peperomia caperata 'Tricolor', Peperomia clusiifolia, Peperomia fraseri, Peperomia griseoargentea, Peperomia incana, Peperomia maculosa, Peperomia obtusifolia 'Albomarginata', 'Greengold', 'Jeli', 'Minima', Peperomia rotundifolia, Peperomia scandens, Peperomia serpens 'Variegata'.
POPIS:
Pochází z Jižní Ameriky, z Mexika. K tomuto rozsáhlému rodu v přírodě patří přibližně 1000 druhů. Mezi pepřovníky, které se pěstují jako pokojové rostliny, můžeme najít jak nevelké malo-listé druhy, tak i velké rostliny, závěsné nebo keříkovité. Je to nenáročná keříkovitá rostlina s neobyčejným květem, podobným tenké svíčce. Rostlina vydrží ve stínu. Má ráda přiměřené a stálé zalévání. Rozmnožuje se na jaře stonkovými a listovými řízky.
Peperomia magnoliaefolia – má silně se větvící vzpřímené stonky, s načervenalým odstínem a se střídavými listy, vzrostlými na krátkých řapících, dlouhých asi 12 až 15 cm, okrouhlého nebo opačně vejčitého tvaru. Listy jsou masité, kožovité, lesknoucí se, v barvě čistě zelené nebo s bílými či žlutými, různě tvarovanými, skvrnami.
Peperomia obtusifolia – je velmi podobná předchozímu druhu, jsou spolu často zaměňovány. Hlavní rozdíl je ve stavbě květenství a plodů. Listy jsou dlouhé asi 10 až 12 cm, jsou tmavě zelené nebo pestré. Tento druh Pepřince má více zaoblené listy. Samotná rostlina má často méně listů než Peperomia magnoliaefolia, avšak na fotografii je pohled ze shora a vypadá to, že je to naopak. - Tento Pepřinec je hustěji olistěn.
Peperomia argyreia – nevelká keříkovitá rostlina s krátkým stonkem, na kterém několik listů na dlouhých řapících vytváří jakoby stočenou růžici. Listy mají vejčitý tvar, jsou okolo 7 až 9 cm dlouhé, na vršku zašpičatělé. List je zdobený malbou – na středových žilkách jsou tmavě zelené a mezi nimi ještě stříbrné pruhy.
Peperomia griseoargentea – velmi podobná předchozímu druhu, ale nemá takové výrazné pruhy. Celý list je jakoby stříbřitě zelené barvy s nerovným, zvlněným povrchem. Existuje varieta s černozelenými pruhy podél žilek.
Peperomia clusiaefolia – velká keříkovitá rostlina se vzpřímenými masitými stonky. Na krátkých řapících se nacházejí velké listy opačně vejčitého tvaru, u základu protáhlé, v délce až 15 cm, tlusté a masité. Listy mají tmavě zelenou barvu s načervenalým odstínem a červenohnědým pruhem po okraji.
Peperomia pereskiaefolia – velká rostlina se zpočátku vzpřímenými, potom plazivými, stonky. Listy jsou nahromaděny do růžic po 3 až 5 kusech elipsovitého tvaru, zašpičatělé na konci. Listy jsou tmavě zelené, kožovité a pevné, na ploše jsou dobře vidět tři obloukovité žilky.
Peperomia scandens – nevelká závěsná rostlina s dlouhými růžovo-zelenými stonky a oblými listy, zašpičatělými na konci, dlouhými přibližně 5 cm.
Peperomia glabella - závěsná rostlina s poléhavými nebo plazivými stonky a širokými oválnými listy ostře zelené barvy.
Peperomia rotundifolia - závěsná rostlina s drobnými, max. 1 cm dlouhými, kulatými lístky, většinou usazenými na krátkých řapících na zeleném plazivém stonku.
Peperomia prostrata – je podobná předcházejícímu druhu. Závěsná rostlina s drobnými, maximálně 1 cm dlouhými, okrouhlými lístky, avšak ty nejsou tak husté jako u Pepřince rotundifolii. Listy jsou pestré, se stříbřitými nebo bronzovými skvrnami, stonek má načervenalý odstín.
ČELEĎ:
Piperaceae, pepřovníkovité.
PŮVOD:
Tropická Amerika, Mexiko.
UMÍSTĚNÍ:
Stín, polostín i světlé místo.
TEPLOTA:
Dobře roste na teplých stanovištích při 18-20°C, v zimě ne méně než 16°C.
OSVĚTLENÍ:
Ostré rozptýlené světlo, především v létě je nutné zastínění před přímými slunečními paprsky. Druhům Pepřince s tmavě zelenými listy se daří v lehkém polostínu, pestrolisté druhy jsou více světlomilné. V zimě je třeba dobré osvětlení, jinak se listy začnou zmenšovat a ztrácet barvu, proto v zimě dejte Pepřinec blíže k oknu.
ZALÉVÁNÍ:
Musí být pravidelná, na jaře i v létě mírná. V zimě jsou zálivky řídké, až poté, co zeminu necháme oschnout. Zemina však nikdy nesmí úplně vysychat nebo být příliš mokrá.
HNOJÍCÍ ZÁLIVKY:
V období aktivního růstu, od března do srpna, hnojíme každé dva týdny tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. Jestliže zem neobsahuje dostatek živin, zmenšují se mladé listy. Hnojivo se používá v dvakrát menší dávce než je uvedeno v návodu.
VLHKOST VZDUCHU:
Pravidelně se rosí především Pepřince se vzpřímenými listy, aby se z nich smyl prach a rostlina se osvěžila. U velkolistých Pepřinců se listy otírají vlhkou houbou od prachu.
PŘESAZOVÁNÍ:
Každé dva roky na jaře nebo podle potřeby, když rostlina zpomalí růst a kořeny vylézají z drenážního otvoru. Protože kořeny Pepřinců, dokonce i velkých exemplářů, nejsou velké, neumisťují se do příliš prostorného květináče. Doporučený podíl zeminy: listovka (1 díl), rašelina (1 díl) a písek (1 díl). Dobrá drenáž je nutná.
ROZMNOŽOVÁNÍ:
Listovými a stonkovými řízky, semeny.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Padání a poškození listů při pěstitelských chybách.
|