KOČIČÍ SVĚT
Kartouzská kočka je klidná, přátelská a přizpůsobivá, zároveň však smělá a odvážná. Mívá velice pevné zdraví.
PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Kartouzská kočka je známá již ze středověku. Z Afriky bylo zavezeno do Francie tamějšími mnichy, přímo do kláštera Chartrese – odtud i vzešlo jejich označení. Po té se dostalo do Anglie, kde získalo nový vzhled a modravé zabarvení. Oba typy koček (francouzské a anglické) se mezi sebou křížily a došlo ke zkřížení i s kočkami perskými. Rozdíly mezi nimi se takto pozvolna ztrácely. Proto byl jediný standard potvrzen teprve v roce 1934.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 7,5 kg.
SRST:
Krátká, měkká, hedvábná, lesklá, hustá, zlehka odstávající od těla, připomíná kožešinu vydry. Podsrstí je dobře vyvinuté. Barva modrá. Přípustné jsou všechny odstíny modré, světlejším odstínům se však dává přednost. Podsrstí se od základního zbarvení nesmí odlišovat. Musí být zachován dojem „dvojité“ srsti.
HLAVA:
Hlava je ve své spodní části u brady široká. Plné lícní kosti dodávají hlavě tvar překrouceného lichoběžníku. Lebka je kulatá, bez povrchové plochosti.
NOS:
Nos je rovný a široký. Čenich nosu má modravě-šedou barvu.
UŠI:
Střední velikosti, posazené vysoko, ne však vertikálně.
OČI:
Velké, kulaté, živé, výrazné, blízko posazené. Jejich zbarvení je především tmavě-oranžové, často vidíme i žluté.
TĚLO:
Středně velké, robustní a svalnaté, na pohled těžké. Hrudník je široký, dobře rozvinutý. Záda a bedra jsou svalnatá. Nohy má krátké a pevné, se silnými kulatými tlapami. Polštářky tlap jsou modro-šedé barvy.
OCAS:
Není příliš dlouhý, tělu úměrný, na konci zakulacený.
CHARAKTER:
Kartouzská kočka je klidná a přátelská, novému prostředí svého bydliště se dobře přizpůsobuje. Zároveň je však smělá a odvážná. Je nejen šikovná při chytáni krys, je také schopná pustit se do zápasu se psem. Mívá velice pevné zdraví.
PÉČE:
Kartouzská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA
|