PSÍ SVĚT
Istrijský krátkosrstý honič je nádherný, energický a průbojný pes. Je schopný pracovat velice rychle. Je to všemi oblíbený domácí miláček, s klidným a dobrosrdečným charakterem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Istrski Kratkodlaki Gonic; angl.: Istrian Short-haired Scent Hound
PŮVOD:
Istrijský krátkosrstý honič je jedním z nejstarších plemen honičů. Byl vyšlechtěn ve Slovinsku ještě ve středověku a předpokládá se, že jeho předci byli féničtí chrti, křížení s evropskými loveckými psy.
POPIS:
Istrijský krátkosrstý honič je velmi ctěn a uznáván pro svoji šikovnost a dovednost ve stopování zvěře. Vyniká nízkým a zvučným hlasem. Istrijští krátkosrstí lovečtí psi váží 14 až 20 kg, výška v kohoutku je 44 až 56 cm. Má tmavé, hnědé nebo kaštanové oči a široké uši, které těsně přiléhají k hlavě. Ocas je střední delky, silný a visící, poněkud zahnutý nahoru. Hlava je dlouhá 20 až 24 cm. Srst je krátká, lesklá a jemná. Zbarvení je bílé, s rezavě-žlutými skvrnami na uších a menšími skvrnami po tělě. Čumák je černý.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 44 až 56 cm, ideal pro psa je: 50 cm.
Ideal pro fenu je: 48 cm.
VÁHA:
Istrijský krátkosrstý honič váží v rozmezí 14 až 20 kg.
(Standard FCI uvádí průměrnou váhu psa: 18 kg.)
SRST:
Istrijský krátkosrstý honič má krátkou, lesklou a jemnou srst. Zbarvení je bílé s rezavě-žlutými skvrnami na uších a menšími skvrnami po těle. Čumák je černý.
CHARAKTER:
Istrijský krátkosrstý honič je nádherný, energický a průbojný pes. Je schopný pracovat velice rychle. Je to všemi oblíbený domácí miláček, s klidným a dobrosrdečným charakterem.
PEČE:
Istrijský krátkosrstý honič potřebuje delší procházky a pravidelné fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Istrijský krátkosrstý honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Lovil převážně lišky a králíky.)
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes (loví především lišky a králíky) a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 - Střední honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IKH
ČÍSLO STANDARDU:
151 / 10.04.2002 (Chorvatsko)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25.10.2000
|