Ferokaktus (Ferocactus latispinus)

Zvětšit :::

BOTANICKÝ NÁZEV: Ferocactus latispinus, Ferocactus robustus. POPIS: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) patří do rodiny kaktusovitých. Tento rod má 35 druhů. Většina z nich je velikých rozměrů, jsou tedy pro pěstování v pokojových podmínkách jen málo vhodné. A ty z nich, které se dostaly do pokojových podmínek, nekvetou. I tak jsou pro svoji krásu trnů a ostnů velmi ceněny. Mají i svoje zvláštnosti, např. v období klidu z centra růžice ostnů vytéká sladký sirup, který zasychá a tvoří krystalky. Doporučuje se velice opatrně odstranit štětcem namočeným v lihu. Ferocactus latispinus: Má kulovitou formu stébla. Žeber je 15 až 20 a jsou na nich rozloženy růžičky ostenků. Nejnižší ostny jsou široké a ploské formy, v barvě červené nebo žluté, zahnuté na konci. Ferocactus robustus: Je stálo kulatou formou, jenž má 8 žeber a hnědé nebo červené osténky, maličko ploského tvaru. ČELEĎ: Cactaceae, kaktusovité. PŮVOD: Mexiko jih USA. TEPLOTA: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) má rád teplotu přiměřenou. Během zimního období, v období klidu, asi 5 až 10°C. OSVĚTLENÍ: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) potřebuje stanoviště s dostatkem světla. Sluneční záření snáší velice dobře, mírné přistínění je však nutné. ZALÉVÁNÍ: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) potřebuje zálivku přiměřenou, od jara do podzimu bohatší, stejně jako ostatní kaktusy. V zimě je zálivka omezená. Hnojivové zálivky provádíme vždy na jaře a v létě. VLHKOST VZDUCHU: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) je odolný vůči suchému vzduchu. Ale pravidelné rosení teplou vodou z velmi malého rozprašovače neuškodí. PŘESAZOVÁNÍ: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) jako mladou rostlinku přesazujeme každoročně, starší přesazujeme vždy 1x za 2 roky. Doporučené složení zeminy: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny s prohnojenou zeminou, 1 díl písku a cihlové drtě. Kořeny jsou dobře vyvinuté. Vybíráme správnou velikost nádoby. ROZMNOŽOVÁNÍ: Ferokaktus (Ferocactus latispinus) se lehce rozmnožuje odmladky a semeny. Kvetou zhruba za 4 až 5 let. ŠKŮDCI, CHOROBY: Vrchol stonku sesychá, níže měkká hniloba: Příčinou bývá nadbytek vody, a to obzvláště v zimě. Postačí, když rostlinu budete méně často zalévat. Žádné přírůstky: Příčinou je zcela jistě buď nedostatek vody v létě, nebo nadbytek vody v zimě. Bronzovité zabarvení povrchu: Příčinou je jednoznačně sviluška. Korkovitost povrchu: Příčinou může být lokální poškození hmyzem, také však náhlé ochlazení nebo mechanické poškození. Příčinou však může být také nedostatek vody v létě. Měkké hnědé skvrny: Příčinou je vždy hniloba stonku, která však dobře pěstované rostliny zpravidla nepostihuje. Místo, které je takto napadené, vyřízněte, substrát pak zalijte systémovým fungicidním přípravkem a rostlině zlepšete všeobecné podmínky k růstu. Vytáhlý stonek a deformace: Příčina je závislá na ročním období. V zimním období je důvodem příliš teplé prostředí. V letním období je důvodem nedostatek světla. Pokud chcete zachovat estetický tvar rostliny tak, aby rostlina rostla stejnoměrně, květináč občas otočte. Bílé chumáčky na povrchu: Příčinou bývají vlnatí červci. Tvrdé hnědé štítky na povrchu: Příčinou jsou puklice. Hniloba základu stonku a úhyn stonku: Příčinou je zcela jistě hniloba báze, která byla vyvolaná nadměrnou vlhkostí během zimního období. Vrchol stonku použijte jako řízek. Neudržujte slabou vrstvu kamenné drtě. Pro podrobnější informaci viz. Pěstování kaktusů.